Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16.01.1978, sp. zn. 2 Tz 24/77, ECLI:CZ:NS:1978:2.TZ.24.1977.1

Zařízením na výrobu lihu ve smyslu § 194a odst. 2 tr. zák. není spojení předmětů domácí potřeby bez jakéhokoliv dalšího technologického přizpůsobení, i když bylo obviněným použito k vypálení menšího množství lihu.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. ledna 1978 sp. zn. 2 Tz 24/77.)

Nejvyšší soud ČSR shledal, že rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 1977 sp. zn. 3 T 174/77, jímž byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby lihu podle § 194a odst. 2 tr. zák., byl porušen zákon v ustanovení § 194a odst. 2 tr. zák. Tento rozsudek zrušil a obviněného F. K. zprostil obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby lihu podle § 194a odst. 2 tr. zák. z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. ř.

Z odůvodnění:

Napadeným rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby lihu podle § 194a odst. 2 tr. zák. proto, že na podzim roku 1975 v Šalmanovicích ve svém bydlišti si zhotovil primitivní přístroj na pálení lihu, tento přístroj přechovával a v roce 1975 a 1976 ho používal při pálení lihu. Podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zák. bylo upuštěno od potrestání obviněného. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. května 1977.

Proti uvedenému rozsudku podal ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti ČSR; vytkl v ní porušení zákona v ustanovení § 194a odst. 2 tr. zák.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal v rozsahu ustanovení § 267 odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Skutková zjištění učiněná okresním soudem v Českých Budějovicích jsou úplná a správná.

Výsledky provedeného dokazování bylo zjištěno, že obviněný si na podzim roku 1975 zhotovil primitivní přístroj na pálení lihu a vypálil v roce 1975 asi 1,5 l lihu a v roce 1976 přibližně stejné množství, který po zředění konzumoval jednak sám nebo se svou rodinou.

Výslechem obviněného bylo zjištěno, že si k výrobě lihu sestavil primitivní zařízení, sestávající ve spojení několika neupravených součástek – předmětů denní potřeby. Líh pálil v kuchyňském hrnci o obsahu 16 l, v němž nad švestkovým kvasem umístil čtyřnožku z kuchyňské trouby a keramickou misku, okraj hrnce utěsnil hadrem a hrnec uzavřel plechovým umyvadlem naplněným studenou vodou.

Okresní soud v Českých Budějovicích po provedeném dokazování uznal obviněného v souladu s obžalobou vinným trestným činem nedovolené výroby lihu podle § 194a odst. 2 tr. zák., aniž se blíže zabýval povahou předmětů použitých k výrobě lihu, kterou zkoumal toliko v souvislosti s případným uložením trestu propadnutí věci.

Ustanovení § 194a odst. 2 tr. zák. postihuje neoprávněné zhotovení nebo přechovávání zařízení na výrobu lihu ve větším množství, byť i jen pro potřebu pachatele. Ne každé zařízení, které bylo pro pálení lihu zhotoveno, je však zařízením, z jehož vlastnictví a přechovávání lze dovozovat trestní odpovědnost.

Takovým zařízením ve smyslu citovaného ustanovení není pouhé spojení několika neupravených součástí, běžně sloužících v každé domácnosti k jiným účelům. Žádná z jednotlivých součástí, které obviněný použil při sestavení primitivního zařízení, není charakteristická pro výroku lihu; jejich vlastnictví postrádá jakoukoliv společenskou nebezpečnost. Jejich jednorázové sestavení, i když k výrobě lihu způsobilé, bez jakéhokoli dalšího technologického přizpůsobení, nelze považovat za zařízení na výrobu lihu ve smyslu ustanovení § 194a odst. 2 tr. zák.

Nejvyšší soud ČSR se ztotožňuje s názorem vysloveným ve stížnosti pro porušení zákona, že zastávání opačného názoru by znamenalo, že ustanovení § 13 písm. e) zák. č. 60/1961 Sb., které postihuje jako přestupek i výrobu lihu v menším množství, by bylo zbytečné, neboť v případě i jednorázového sestavení takového zařízení jen za použití nádobí a jiných kuchyňských potřeb by muselo být vždy kvalifikováno jako trestný čin podle § 194a odst. 2 tr. zák.

Okresní soud pochybil, když při úvaze o vině obviněného vycházel jen ze zjištění o vyšší nebezpečnosti činu proto, že šlo o neodborně vyrobenou lihovinu, jejíž požití mohlo mít těžké následky na zdraví, případně na životě jiných osob. Mylně z této úvahy usoudil, že jednání obviněného nelze postihnout jako přestupek a že s ohledem na vyšší společenskou nebezpečnosti vykazuje zákonné znaky trestného činu podle § 194a odst. 2 tr. zák.

Nejvyšší soud ČSR na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona vyslovil uvedené porušení zákona a zrušil napadený rozsudek okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 4. 1977 sp. zn. 3 T 174/77 v celém rozsahu.

Při splnění podmínky ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl ve věci sám tak, že obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, když postoupení věci vzhledem k promlčení přestupku, kterého se obviněný dopustil, již nepřichází v úvahu.