Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29.08.1975, sp. zn. 1 Cz 61/75, ECLI:CZ:NS:1975:1.CZ.61.1975.1

Nepodala-li v řízení o určení výživného manželky navrhovatelka odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž uložil odpůrci platit jí výživné ve stanovené výši, nemůže odvolací soud, který rozhoduje o odvolání odpůrce domáhajícího se změny rozsudku první stupně a zamítnutí návrhu, stanovit ani v případě zjištěné změny poměrů na straně odpůrce vyšší výživné.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 29. 8. 1975, 1 Cz 61/75)

Rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích bylo odpůrci uloženo, aby počínaje od 3. 8. 1973 přispíval na výživu navrhovatelky, která je jeho manželkou, měsíčně částkou 300 Kčs.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání jen odpůrce a domáhal se zamítnutí návrhu.

Krajský soud v Českých Budějovicích po doplnění dokazování změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že výživné stanovil částkou 400 Kčs měsíčně.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že výrokem rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo navrhovatelce přiznáno výživné vyšší než 300 Kčs, byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. projedná odvolací soud věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal v této věci odvolání jen odpůrce a domáhal se zamítnutí návrhu.

V daném případě jde o určení rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely podle ustanovení § 91 odst. 2 zák. o rod.

Řízení o výživné mezi manžely lze zahájit jedině k návrhu některého z nich a rozsah vyživovací povinnosti se podle ustanovení § 96 odst. 1 zák. o rod. stanoví s přihlédnutím k odůvodněným potřebám oprávněného, jakož i k schopnostem a možnostem povinného tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná.

Na rozhodnutí o napadeném výroku není také v projednávané věci závislý výrok, který by nebyl dotčen odvoláním, nejde tu o případ, v němž by na jedné straně vystupovalo více účastníků, a ani tu z právního předpisu nevyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. Nešlo tedy o žádný z případů uvedených v ustanovení § 212 odst. 1 písm. a) až d) o. s. ř., kdy soud není vázán rozsahem odvolání.

Jestliže tedy odvolací soud přiznal navrhovatelce, která nepodala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, vyšší výživné, než jaké bylo určeno soudem prvního stupně, porušil zákon v ustanovení § 212 odst. 1 o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 91 odst. 2 zák. o rod. Takový postup nemohla odůvodnit ani případná v odvolacím řízení zjištěná změna poměrů na straně odpůrce.

Důvodné stížnosti pro porušení zákona bylo proto vyhověno ( § 242 odst. 1 o. s. ř.).