Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.11.1976, sp. zn. 11 Tz 50/76, ECLI:CZ:NS:1976:11.TZ.50.1976.1

Jednočinný souběh trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a tr. zák. a trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. je možný.

Dojde-li soud v hlavním líčení k závěru, že stíhaný skutek znaky některého ze sbíhajících se trestných činů nenaplňuje, nemůže obviněného obžaloby pro tento trestný čin zprostit, nýbrž jen v odůvodnění rozsudku uvede, proč obviněného neuznal vinným i tímto trestným činem.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 30. 11. 1976 sp. zn. 11 Tz 50/76.)

K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR zrušil Nejvyšší soud ČSR usnesení obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 1976 sp. zn. 3 T 39/76.

Z odůvodnění:

Pravomocným rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 4. 1976 sp. zn. 3 T 39/76 byl obviněný M. Z. uznán vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák. a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 1000 Kčs a k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce pro případ, že by peněžitý trest mohl být zmařen. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtrnácti měsíců.

Trestný čin spáchal obviněný podle rozsudku tím, že dne 29. 1. 1976 kolem 23.00 hod. řídil podnikový vůz SPZ ABK 71-22 svého zaměstnavatele Výstavba sídlišť Praha a to z Prahy 2 před hotel Racek v Praze 4, kde byl zadržen orgány VB a kde bylo zjištěno, že před jízdou požil alkoholické nápoje, takže v době jízdy měl v krvi 1,31 promile alkoholu.

Usnesením téhož soudu ze dne 23. 4. 1976 sp. zn. 3 T 39/76, které nabylo právní moci dne 27. 4. 1976, bylo podle § 223 odst. 2 tr. ř. se zřetelem na ustanovení § 172 odst. 1 písm. a) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného M. Z. pro trestný čin neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák., který měl obviněný spáchat jednáním rozvedeným ve výše uvedeném rozsudku.

Proti tomuto usnesení podal generální prokurátor ČSR v šestiměsíční lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Dovodil v ní, že ve prospěch obviněného byl porušen zákon v ustanovení § 223 odst. 1 tr. ř., když bylo zastaveno trestní stíhání pro trestný čin, který byl spáchán v jednočinném souběhu s jiným trestným činem. V závěru stížnosti pro porušení zákona byl učiněn návrh na zrušení vadného usnesení podle § 269 odst. 2 tr. ř.

Nejvyšší soud ČSR přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo a shledal, že byl porušen zákon ve vytýkaném směru.

Zastavení trestního stíhání se týká vždy skutku a ne jeho možného právního posouzení podle ustanovení zvláštní části trestního zákona.

Podle obžaloby se obviněný M. Z. dopustil trestných činů neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák. a opilství podle § 201 tr. zák. tím, že provedl s motorovým vozidlem svého zaměstnavatele neoprávněnou jízdu, ačkoliv předtím požil alkoholické nápoje.

Obvodní soud vzal za prokázáno, že obviněný spáchal výše uvedeným jednáním trestný čin opilství podle § 201 tr. zák. a uznal jej tímto trestným činem vinným. Naproti tomu ohledně trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák. se postavil na stanovisko, že nešlo o jízdu neoprávněnou, takže skutková podstata tohoto trestného činu není naplněna. Proto trestní stíhání pro tento trestný čin zastavil.

Tím, že obvodní soud uznal obviněného vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák., rozhodl o celém skutku a nemohl již trestní stíhání pro trestný čin neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák. zastavit. Pokud tak přesto učinil, porušil tímto vadným postupem ve prospěch obviněného zákon v ustanovení § 223 odst. 1 tr. ř. Je třeba dodat, že i kdyby nešlo o jeden skutek, nepřicházelo by v hlavním líčení v úvahu zastavení trestního stíhání, ale obviněný by musel být obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř.