Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28.05.1976, sp. zn. 11 Tz 15/76, ECLI:CZ:NS:1976:11.TZ.15.1976.1

Posudek znalců z oboru psychiatrie o duševním stavu obžalovaného ( § 116 odst. 1 tr. ř.) lze v hlavním líčení k důkazu přečíst ( § 211 odst. 4 tr. ř.) jen za podmínky, že oba znalci byli před podáním posudku poučeni podle § 106 tr. ř., nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a prokurátor i obžalovaný s tím souhlasí.

Nejsou-li tyto podmínky splněny, nelze k znaleckému důkazu takto provedenému při rozhodování soudu přihlížet. Zásadu vyjádřenou v ustanovení § 220 odst. 2 tr. ř., že se soud při svém rozhodnutí může opírat jen o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny, je třeba chápat tak, že musí jít o důkazy provedené způsobem odpovídajícím zákonu.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 28. 5. 1976 sp. zn. 11 Tz 15/76.)

K stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ČSR ohledně obviněných J. A. a Ja. A. zrušil Nejvyšší soud ČSR rozsudek obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 5. 1975 sp. zn. 4 T 76/75 ohledně obviněných J. A. a Ja. A. i usnesení městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 1975 sp. zn. 7 To 377/75, jímž bylo zamítnuto odvolání obvodního prokurátora i obviněných J. A. a Ja. A. a věc těchto obviněných přikázal obvodnímu soudu pro Prahu 4 k novému projednání a rozhodnutí.

Z odůvodnění:

K procesnímu pochybení v hlavním líčení došlo při provádění důkazů posudky znalců psychiatrů MUDr. P. M. a MUDr. P. P. o duševním zdraví obviněných J. A. a Ja. A. Podle protokolu o hlavním líčení byly tyto posudky na podkladě usnesení senátu přečteny. Takovýto postup je možný jen za podmínek obsažených v ustanovení § 211 odst. 4 tr. ř., kde se stanoví, že místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106 tr. ř., nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a prokurátor i obžalovaný s tím souhlasí. Obvodní soud svým postupem při provádění tohoto důkazu porušil toto ustanovení ve dvojím směru. Především přehlédl, že ani jeden ze znalců nebyl před podáním posudků poučen ve smyslu § 106 tr. ř. Je to zřejmé z usnesení vyšetřovatele SNB – oddělení vyšetřování VB Praha 4 ze dne 25. 2. 1975 o přibrání MUDr. P. P. a MUDr. P. M. jako znalců psychiatrů. Znalec MUDr. P. P. byl ve smyslu ustanovení § 106 tr. ř. poučen teprve dne

11. 3. 1975 při svém výslechu u vyšetřovatele. Z těchto skutečností tedy vyplývá, že k přečtení posudků těchto znalců v hlavním líčení nebyla dána u znalce MUDr. P. M. podmínka jeho poučení podle § 106 tr. ř. Další vadou při čtení posudků bylo, že soud k tomu neměl souhlas prokurátora a obviněných J. A. a Ja. A. Jestliže tedy tyto znalecké posudky nebyly v hlavním líčení jako důkazy provedeny podle zákona, nebylo možné se o ně v odsuzujícím rozsudku opírat. Ustanovení § 220 odst. 2 tr. ř. v té části, kde se uvádí, že se soud může při svém rozhodnutí opírat jen o důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny, je nutno rozumět tak, že musí jít o důkazy provedené způsobem odpovídajícím zákonu.