Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.05.1976, sp. zn. 6 To 20/76, ECLI:CZ:NS:1976:6.TO.20.1976.1

Nejvyšší soud ČSR zamítl stížnost poškozeného proti usnesení krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 1974 sp. zn. 2 T 18/73, jímž bylo podle § 48 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušeno zajištění nároku poškozeného.

Z odůvodnění:

Usnesením krajského soudu v Brně ze dne 28. 9. 1973 sp. zn. 2 T 18/73 bylo rozhodnuto, že podle § 47 odst. 1 a 2 tr. ř. se k uspokojení nároku Jednotného rolnického družstva Rozvoj se sídlem v Nové Dědince, na náhradu škody, která mu byla způsobena trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c), odst. 4 tr. zák., z něhož byl obžalován J. B., zajišťuje z majetku tohoto obviněného osobní auto zn. Tatra 603 SPZ BAA 95 – 83 s tím, že obviněnému se zakazuje s uvedeným osobním autem nakládat.

Rozsudkem krajského soudu v Brně ze dne 28. 9. 1973 sp. zn. 2 T 18/73 byl pak obviněný J. B. uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), c) tr. zák. a trestným činem porušování povinnosti při nakládání s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 2, odst. 3 tr. zák. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu šesti let a podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo nahradit poškozené organizaci Jednotnému rolnickému družstvu Rozvoj v Nové Dědince škodu ve výši 78 300 Kčs a s dalšími nároky na náhradu škody byla tato organizace odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Po vyhlášení tohoto rozsudku obviněný prohlásil, že se vzdává odvolání. Přesto však po doručení písemného vyhotovení rozsudku podal odvolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČSR z 12. 11. 1973 sp. zn. 6 To 33/73 podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto, neboť bylo podáno osobou, která se ho výslovně vzdala.

Podle § 139 odst. 1 písm. b) tr. ř. je rozsudek pravomocný, jestliže odvolání proti němu ve lhůtě podáno nebylo nebo oprávněné osoby se odvolání výslovně vzdaly nebo je výslovně vzaly zpět nebo podané odvolání bylo zamítnuto. Vzhledem k tomuto zákonnému ustanovení se rozsudek krajského soudu, proti němuž z oprávněných osob podal odvolání jen obviněný, který však se odvolání výslovně vzdal, stal pravomocným dnem 23. 10. 1973, kdy uplynula lhůta k podání odvolání všem oprávněným osobám včetně příbuzných obviněného, které mohly podat odvolání v jeho prospěch ( § 247 odst. 2 tr. ř.).

Podle § 48 odst. 1 písm. c) tr. ř. se zajištění nároku poškozeného zruší, jestliže uplynuly dva měsíce ode dne, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl obžalovaný uznán vinným.

Doba dvou měsíců od právní moci rozsudku krajského soudu uplynula dne 23. 12. 1973 ( § 60 odst. 2 tr. ř.) a po jejím uplynutí musel krajský soud zajištění zrušit. Krajský soud to učinil citovaným usnesením ze dne

11. 2. 1974, tedy po uplynutí lhůty dvou měsíců od právní moci rozsudku, a proto toto jeho rozhodnutí je v souladu se zákonem.

S námitkou stěžovatele, že rozsudek krajského soudu nenabyl právní moci proto, že stěžovateli nebylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu ČSR ze dne 12. 11. 1973 sp. zn. 6 To 33/73, jímž bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného, nelze souhlasit. Stěžovatel v tomto směru přehlíží, že právní moc rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odvolání zamítnuto, nastává okamžikem jeho vyhlášení ( § 139 odst. 1 písm. c/ tr. ř.), tedy nikoliv až jeho doručením, a pokud jde o tuto trestní věc, nemělo rozhodnutí odvolacího soudu na právní moc rozsudku krajského soudu žádný vliv vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno obviněným, který se odvolání výslovně vzdal, takže rozsudek krajského soudu nabyl právní moci uplynutím lhůty, kterou k odvolání měly osoby oprávněné.