Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15.03.1976, sp. zn. 4 Tz 3/76, ECLI:CZ:NS:1976:4.TZ.3.1976.1

Ochranný dohled se začíná vykonávat – nejsou-li důvody pro přerušení jeho výkonu – následujícím dnem po propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody a nikoli až poučením odsouzeného podle § 4 nař. min. vnitra ČSSR č. 33/73. Jen stal-li se výrok soudu o uloženém ochranném dohledu pravomocným až po propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody, začíná výkon ochranného dohledu dnem, který následuje po dni, kdy rozhodnutí o ochranném dohledu nabyla právní moci.

Okamžik, kdy započal výkon dříve uloženého ochranného dohledu, určí pro potřebu použití § 3 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb. při opětném ukládání ochranného dohledu soud podle obsahu příslušných spisů; neurčuje jej tedy orgán vykonávající ochranný dohled.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 15. 3. 1976 sp. zn. 4 Tz 3/76.)

Nejvyšší soud ČSR zrušil k stížnosti pro porušení zákona výrok o ochranném dohledu v rozsudku okresního soudu v Lounech ze dne 9. 7. 1975 sp. zn. 2 T 349/75 a uložil obviněnému podle § 4 odst. 2 a § 3 odst. 1, odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb. ochranný dohled na osmnáct měsíců v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 1 cit. zák.

Z odůvodnění:

Rozsudkem okresního soudu v Lounech ze dne 9. 7. 1975 sp. zn. 2 T 349/75, který nabyl právní moci dnem 23. 7. 1975, byl obviněný uznán vinným přečinem proti pracovní kázni podle § 8 písm. c.) zák. č. 150/1969 Sb. Za to mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody na 3 měsíce, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do druhé nápravně výchovné skupiny. Podle § 4 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. byl obviněnému uložen ochranný dohled v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 1 cit. zák. na dva roky.

Proti tomuto rozsudku okresního soudu v Lounech podal ministr spravedlnosti ČSR stížnost pro porušení zákona. Porušení zákona spatřuje v tom, že nebylo respektováno ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb.

Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.

Při ukládání ochranného dohledu, resp. při stanovení jeho délky okresní soud nevzal zřetel na ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb., podle něhož ukládá-li se ochranný dohled opětovně, a to před tím, než byl vykonán ochranný dohled dříve uložený, nesmí doba, na kterou je opětovně ukládán, spolu s dosud nevykonaným zbytkem ochranného dohledu dříve uloženého převyšovat dobu tří let.

Týž okresní soud rozsudkem ze dne 14. 8. 1974 sp. zn. 2 T 476/74 uložil obviněnému podle § 4 odst. 2 a § 3 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. ochranný dohled na 18 měsíců v rozsahu uvedeném v § 2 odst. 1 cit. zák. Tento spis měl okresní soud v Lounech v hlavním líčení ve věci 2 T 349/75 k dispozici a provedl jím důkaz. Měl se tedy zabývat otázkou, zda dříve uložený ochranný dohled je již vykonán, či nikoliv, popř. jaká jeho část je vykonána, aby při novém ukládání ochranného dohledu mohl správně stanovit jeho délku ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb. Kdyby takto postupoval, zjistil by, že obviněný předchozí nepodmíněný trest odnětí svobody vykonal dne 2. 4. 1975, a že tedy z dříve uloženého ochranného dohledu ve výši 18 měsíců byl ke dni ukládání nového ochranného dohledu (9. 7. 1975) na obviněném vykonán ochranný dohled dříve uložený v trvání celkem 3 měsíců a 5 dnů. S přihlédnutím k dosud nevykonanému zbytku dříve uloženého ochranného dohledu (14 měsíců a 25 dní) proto nebylo možno při opětovném jeho uložení stanovit délku na 2 léta. Napadený rozsudek bylo nutno z toho důvodu ve výroku o u,ožení ochranného dohledu zrušit, protože jím byl porušen v neprospěch obviněného zákon v § 3 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb.

Při výše uvedeném stanovení nevykonaného zbytku ochranného dohledu uloženého dřívějším rozsudkem se nejvyšší soud neztotožnil s názorem vysloveným ve stížnosti pro porušení zákona, podle něhož – s odkazem na zprávu OO VB v Lounech (ve spise 2 T 476/74 okres. soudu v Lounech) – nebylo ke dni vyhlášení napadeného rozsudku s výkonem ochranného dohledu dříve uloženého ještě vůbec započato.

V těchto souvislostech je třeba připomenout, že podle zákona o ochranném dohledu působí soudy ve vykonávacích řízení jen v případech § 5 odst. 2 (rozhodnutí o tom, zda při odložení výkonu trestu odnětí svobody se započne s výkonem ochranného dohledu před nařízením výkonu trestu), § 8 odst. 1 (upuštění od výkonu ochranného dohledu) a § 9 odst. 1 (propuštění z ochranného dohledu); proto neprovádějí jiné úkony směřující k výkonu ochranného dohledu. Zákon o ochranném dohledu nemá ani ustanovení obdobná ustanovením trestního řádu, která upravují výkon jiných ochranných opatření (pátý oddíl dvacáté hlavy tr. ř.). Nelze proto znění § 5 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. vyložit jinak, než že ochranný dohled se začíná vykonávat následujícím dnem po propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody (srov. též čl. 3 odst. 1 nař. ministra vnitra ČSSR č. 33/73) a nikoliv až poučením povinné osoby ve smyslu § 4 téhož nařízení. Jen stal-li se výrok soudu o uložení ochranného dohledu pravomocným až po propuštění odsouzeného z výkonu trestu odnětí svobody (např. podle § 4 odst. 4 zákona), začíná výkon ochranného dohledu dnem, který následuje po dni, kdy rozhodnutí soudu o uložení ochranného dohledu nabylo právní moci. Od těchto okamžiků je odsouzený vázán povinnostmi a omezeními, která vyplývají z uloženého ochranného dohledu a při jejich neplnění může být již od této doby stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 7 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. (Srov. též č. 1/1975 sb. rozh. tr.). Okamžik, kdy započal výkon dříve uloženého ochranného dohledu, určí pro potřebu použití § 3 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb. při opětovném ukládání ochranného dohledu soud podle obsahu příslušných spisů; neurčuje jej tedy orgán vykonávající ochranný dohled.