Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24.01.1975, sp. zn. 3 Cz 5/75, ECLI:CZ:NS:1975:3.CZ.5.1975.1

Nezbytnou náležitostí návrhu na vydání platebního rozkazu je skutkové zdůvodnění tímto návrhem uplatňovaného nároku. 1) Směřuje-li návrh na vydání platebního rozkazu proti dvěma či více odpůrcům, musí být z jeho obsahu patrno, jaký podíl na celkovém nároku je vůči každému z odpůrců uplatňován nebo zda jde o povinnost společnou a nerozdílnou, popřípadě zda jde o nárok uplatňovaný proti dlužníku a ručiteli. 2)

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 24. 1. 1975, 3 Cz 5/75)

Česká státní spořitelna navrhla, aby soud vydal platební rozkaz, jímž by bylo uloženo oběma odpůrcům, aby do tří dnů zaplatili navrhovatelce částku 850,- Kčs s 12 % úroky od 12. 11. 1971 do zaplacení a náklady řízení částku 44,- Kčs. Uvedla, že jde o úhradu osobní půjčky v hotovosti poskytnuté odpůrcům, kteří nedodrželi smluvené měsíční splátky a uvedenou částku nezaplatili. Z upomínky z 3. 9. 1971 připojené k návrhu na vydání platebního rozkazu vyplývalo pouze, že odpůrci F. J. a D. J. jsou dlužníky navrhovatelky a přestože byli vyzváni k zaplacení dlužné částky, dosud ji nezaplatili.

Platebním rozkazem městského soudu v Brně bylo odpůrcům uloženo, aby do tří dnů zaplatili navrhovatelce částku 850,- Kčs.

Nejvyšší soud ČSR rozhodl o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal generální prokurátor ČSR, tak, že uvedeným platebním rozkazem byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Návrh na zahájení občanského soudního řízení ( § 79 odst. 1 o. s. ř.) musí být formulován tak, aby z něho bylo kromě jiného patrno i to, čeho se navrhovatel domáhá a z jakých důvodů.

To platí tím spíše, jde-li o návrh na vydání platebního rozkazu ( § 172 a násl. o. s. ř.), o němž má soud rozhodovat bez jednání a bez slyšení účastníků, přičemž platební rozkaz nelze vydat ve věcech uvedených v ustanovení § 172 odst. 1 o. s. ř.

Pokud návrh nemá obecné náležitosti podání určeného soudu ( § 42 odst. 3 o. s. ř.) nebo pokud nemá náležitosti návrhu na zahájení občanského soudního řízení ( § 79 a § 172 o. s. ř.), je povinností soudů postupovat podle ustanovení § 43 o. s. ř.

V projednávané věci požadavek dostatečného skutkového zdůvodnění na vydání platebního rozkazu nebyl splněn. Navrhovatelka se v návrhu na vydání platebního rozkazu domáhala, aby platební povinnost byla uložena dvěma odpůrcům. Pak ovšem bylo nutné požadovat, aby návrh na vydání platebního rozkazu (včetně návrhu výroku platebního rozkazu) byl do té míry určitý, aby vztah obou odpůrců k navrhovatelce byl zejména z hlediska ustanovení § 74 o. z. do té míry jasný a určitý, aby bylo zřejmé, jaký podíl na duhu je vůči každému z odpůrců uplatňován nebo zda jde o dluh společný a nerozdílný.

Určitost výroku rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 155 o. s. ř. je nutná nepochybně i pro výrok platebního rozkazu, jímž se ukládá platební povinnost. Také pro podaný návrh na soudní výkon rozhodnutí je potřebné, aby výrok platebního rozkazu stanovil, v jakém rozsahu může být přiznaný nárok vůči oběma odpůrcům vymáhán, zda jde o povinnost jim společnou a nerozdílnou či o povinnost mezi ně dělenou a v jakém poměru. 3)

Platebním rozkazem vydaným v této věci soudem prvního stupně byl tedy porušen zákon v ustanoveních § 79 a § 172 o. s. ř. ve vztahu k ustanovení § 74 o. z.

1) Viz i rozhodnutí uveřejněné pod č. 21/1967 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR.

2) Srov. stanovisko uveřejněné pod č. 2/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

3) Srov. ovšem i rozhodnutí pod č. 20/1970 Sbírky soudních rozhodnutí.