Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16.04.1974, sp. zn. 6 Tz 24/74, ECLI:CZ:NS:1974:6.TZ.24.1974.1

Při verbálních trestných činech nemusí žalobní návrh ( § 177 odst. 1 písm. c) tr. ř.) obsahovat doslovné znění inkriminovaných výroků, pokud je skutek obviněného dostatečně popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem, a to uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popř. uvedením jiných skutečností potřebných k tomu, aby nemohlo dojít k záměně skutku.

Skutečnost, že žalobní návrh neobsahuje doslovné znění inkriminovaných výroků, není proti sama o sobě důvodem k vrácení věci prokurátori k došetření ( § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř.), je-li ze žalobního návrhu dostatečně patrná totožnost žalovaného skutku.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze 16. 4. 1974 sp. zn. 6 Tz 24/74.)

K stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 1974 sp. zn. 8 To 570/73, zrušil dále usnesení městkého soudu v Brně ze dne 25. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 302/73 a městkému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Na obviněného R. M. podla městký prokurátor v Brně obžalobu pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2 tr. zák., který podle žalobního návrhu měl obivněný spáchat tím, že dne 24. 5. 1973 v Brně kolem 20.15 hod. na výstavišti BVV v prostoru pavilónu C hrubě urazil službu konajícího nprap. SNB V. S . a později u brány stržm. SNB M. H., kteří proti němu důvodně zakročovali proto, že jel na neosvětleném kole. V odůvodnění obžaloby jsou podrobně popsány důkazy, na jejichž podkladě a po jejichž zhodnocení byla obžaloba podána, včetně odkazu na příslušné spisové části a důkazy obsahující znění hrubě urážlivých výroků, kterých obviněný vůči uvedeným příslušníkům SNB při výkonu jejich pravomoci použil.

Městský soud v Brně obžalobu v senátě předběžné projednal a usnesením ze dne 29. 10. 1973 sp. zn. 1 Ta 302/73 podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. vrátil věc městskému prokurátorovi v Brně k došetření.

Stížnost městského prokurátora v Brně proti tomuto usnesení krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. ledna 1974 sp. zn. 8 To 570/73 jako nedůvodnou zamítl.

Proti tomuto usnesení podal generální prokurátor ČSR ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. V ní vytýká, že oba soudy neměly důvod pro vrácení věci prokurátorovi k došetření, neboť zákonné podmínky pro takový postup uvedené v § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. nebyly splněny. V obou usneseních ani nebylo prokurátorovi uloženo došetření věci. Jediným důvodem, pro který soudy vrátily věc prokurátorovi k došetření je, že žalobní návrh neobsahuje v popisu skutku doslovně ani náznakově hrubě urážlivé výrok,y které obviněný proti zakročujícím příslušníkům SNB při výkonu jejich pravomoci použil. Podle názoru stížnosti pro porušení zákona však zažalovaný skutek v žalobním návrhu byl dostatečně identifikován, aby nemohl být zaměněn se skutkem jiným, a obžaloba je důvodně podána a doložena potřebnými důkazy provedenými v přípravném řízení, na jejich podkladě byl obviněný důvodně postaven před soud.

V závěru stížnosti pro porušení zákona generální prokurátor ČSR navrhl, aby Nejvyšší soud ČSR vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř., aby toto usnesení bylo zrušeno a dále postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České socialistické republiky na podkladě stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že tímto usnesením a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon.

Podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. po předběžném projednání obžaloby soud vrátí věc prokurátorovi k došetření, je-li toho třeba k odstranění vad přípravného řízení nebo k náležitému objasnění věci.

Z odůvodnění usnesení městského soudu v Brně plyne, že tento soud vrátil věc prokurátorovi k došetření pro procesní vadu, kterou spatřoval v tom, že v žalobním návrhu nebyly uvedeny doslovně ani náznakově výroky, kterými měl obviněný orgány SNB při výkonu jejich pravomoci hrubě urazit. Soud vyslovil názor, že jen povšechná charakteristika závadných výroků s odkazy na spisové části, kde jsou závadné výroky uváděny s tím, že jde o výroky hrubě urážlivé, nestačí k tomu, aby je soud mohl považovat za součást skutku popsaného v žalobním návrhu. Podle jeho názoru v žalobním návrhu musí být uvedeny konkrétní hrubě urážlivé výroky, doslovně nebo alespoň náznakově, aby nemohly být zaměněny s jinými, neboť jen z těchto výroků může soud učinit závěry, zda jde o výroky způsobilé hrubě urazit nebo pomluvit veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výrok.

Tyto závěry městského soudu však nejsou správné.

Procesní vady přípravného řízení, pro které je podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. třeba vrátit věc prokurátorovi po předběžném projednání obžaloby k došetření, musí mít tak závažnou povahu, že znemožňují soudu při předběžném projednání obžaloby rozhodnout jedním ze způsobů uvedených v § 188 odst. 1 a 2 tr. ř., zejména učinit spolehlivý závěr o důvodnosti obžaloby a postavení obviněného před soud.

Procesní vadou, pro kterou je třeba podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. vrátit věc prokurátorovi k došetření, však není skutečnost, že u verbálních trestných činů v popisu skutku uvedeném v žalobním návrhu nejsou doslovně nebo náznakově uvedeny inkriminované výroky, které podle názoru obžaloby zakládají jeden ze znaků některého verbálního trestného činu uvedeného ve zvláštní části trestního zákona, nýbrž je uvedena jen jejich obecná charakteristika. K zachování totožnosti skutku uvedeného v obžalobě v těchto případech zpravidla postačí, když v popisu skutku uvedeném v žalobním návrhu je uvedena obecná charakteristika těchto výroků a v obžalobě jsou vyznačeny ty důkazy provedené v přípravném řízení, s odkazem na příslušné spisové části, ve kterých jsou inkriminované verbální útoky uvedeny.

V souzeném případě v popsaném skutku uvedeném v žalobním návrhu je uvedeno místo, čas i způsob spáchání skutku a uvedeny i další skutečnosti, potřebné k tomu aby žalovaný skutek nemohl být zaměněn s jiným, i právní posouzení skutku podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona. Ze skutečnosti, že městský prokurátor viní obviněného, že v kritické době v prostoru pavilónu C hrubě urazil nadpraporčíka V. S. a později u brány strážmistra M. H., kteří proti němu zakročili proto, že jel na neosvětleném kole, je patrno, že městský prokurátor považuje za hrubé urážky všechny výroky, které při zákroku těchto příslušníků SNB obviněný proti nim použil. V odůvodnění obžaloby také v tomto smyslu uvádí, že jde o hrubě urážlivé výroky vůči nprap. V. S. a vůči stržm. M. H. uvedené ve spisu.

Z odůvodnění usnesení městského soudu je dále patrno, že se soud zaměřil při předběžném projednání obžaloby výlučně jen na vpředu uvedenou skutečnost, aniž by přezkoumal celou obžalobu a její opodstatněnost, úplnost důkazního materiálu na podkladě obsahu spisu a okolnost, zda je obviněný důvodně obžalobu postaven před soud. Takový postup je v rozporu s ustanovením § 187 tr. ř. Kdyby podle tohoto zákonného ustanovení postupoval, musel by zjisti, že v přípravném řízení byly provedeny všechny potřebné důkazy, které jednotlivě a ve vzájemné souvislosti odůvodňují postavení obviněného před soud pro důvodné podezření, že se skutku uvedeného v žalobním návrhu dopustil a že tento skutek zakládá znaky trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2 tr. zák.