Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26.09.1974, sp. zn. 3 Tz 29/74, ECLI:CZ:NS:1974:3.TZ.29.1974.1

Zruší-li soud druhého stupně usnesení soudu prvního stupně o ochranném dohledu učiněné podle § 4 odst. 4 zák. č. 44/1973 Sb. a vrátí-li věc soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl, může tento soud ochranný dohled uložit jen za předpokladu, že o návrhu prokurátora rozhodne nejpozději do doby, než se na odsouzeném skončil výkon trestu odnětí svobody.

Ustanovení § 4 odst. 4 cit. zák. nevyžaduje, aby usnesení soudu prvního stupně ukládající ochranný dohled nabylo právní moci do doby, než se na odsouzeném výkon trestu odnětí svobody skončí.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 26. 9. 1974 sp. zn. 3 Tz 29/74.)

Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení okresního soudu v Karlových Varech ze dne 5. prosince 1973 sp. zn. 1 Nt 634/73, jímž byl obviněnému podle § 4 odst. 2, odst. 4 a § 3 odst. 1 zák. č. 44/1973 Sb. uložen ochranný dohled, a zamítl návrh okresního prokurátora na uložení ochranného dohledu.

Z odůvodnění:

Okresní prokurátor v Karlových Varech podal podle § 4 odst. 4 zák. č. 44/1973 Sb. dne 24. 8. 1973 u okresního soudu v Karlových Varech návrh, aby obviněnému byl uložen ochranný dohled. Tehdy obviněný odpykával trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců uložený mu rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 5. 1972 sp. zn. 5 T 43/72 za trestný čin zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 2 tr. zák. a za přečin proti pracovní kázni podle § 8 písm. c) zák. č. 150/1969 Sb. Obviněnému trest končil dne 23. 10. 1973.

O tomto návrhu okresní soud v Karlových Varech rozhodl usnesením ze dne

17. 9. 1973 sp. zn. 1 Nt 634/73 tak, že obviněnému uložil ochranný dohled na tři léta. Ke stížnosti obviněného krajský soud v Plzni usnesením ze dne

9. 10. 1973 sp. zn. 4 To 528/73 zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. usnesení okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 9. 1973 a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Po doplnění řízení v rozsahu nařízeném krajským soudem rozhodl okresní soud v Karlových Varech znovu usnesením ze dne 5. 12. 1973 sp. zn. 1 Nt 634/73 tak, že uložil obviněnému ochranný dohled na dobu dvou let. Stížnost obviněného byla krajským soudem v Plzni usnesením ze dne 22. 2. 1974 sp. zn. 5 To 64/74 zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jako opožděně podaná.

Nejvyšší soud shledal důvodnou stížnost pro porušení zákona, kterou podal ve prospěch obviněného generální prokurátor ČSR.

Podle § 4 odst. 4 zák. č. 44/1973 Sb. nevyhradil-li soud rozhodnutí o ochranném dohledu, může jej uložit jen na návrh prokurátora, o němž soud prvního stupně musí rozhodnout nejpozději do doby, než se na odsouzeném výkon trestu odnětí svobody skončí. Přitom stačí, aby usnesení soudu prvního stupně o uložení ochranného dohledu bylo učiněno do doby, než odsouzený vykoná trest, ke kterému se váže návrh na uložení ochranného dohledu, aniž by toto rozhodnutí muselo v téže době nabýt právní moci. Nezáleží totiž na tom, zda usnesení soudu prvního stupně, jímž byl podle § 4 odst. 4 zák. č. 44/1973 Sb. uložen ochranný dohled, nabylo právní moci po propuštění odsouzeného z výkonu tretu nebo zda soud druhého stupně rozhodl o podané stížnosti proti uložení ochranného dohledu podle § 148 odst. 1 tr. ř. rovněž až po propuštění obviněného z výkonu trestu. V případě, že soud druhého stupně usnesení soudu prvního stupně z podnětu podané stížnosti podle § 149 odst. 1 tr. ř. zruší a uloží soudu prvního stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl, může být ochranný dohled uložen jen za předpokladu, že o návrhu prokurátora bylo soudem prvního stupně znovu rozhodnuto nejpozději do doby, než se na odsouzeném skončil výkon trestu odnětí svobody.

Když tedy okresní soud v Karlových Varech po zrušení původního usnesení rozhodl znovu o návrhu prokurátora až po skončení výkonu trestu odnětí svobody, porušil zákon v ustanovení § 4 odst. 4 zák. č. 44/1973 Sb.

V této souvislosti je třeba uvést, že krajský soud nepostupoval správně, když původní usnesení zrušil, ačkoliv ze spisu sp. zn. 5 T 43/72 obvodního soudu pro Prahu 4 mohl zjisti, že obviněnému skončí trest dne 23. 10. 1973, a že proto do této doby nebude moci okresní soud ve věci znovu rozhodnout vzhledem k nařízenému doplnění dokazování. Jestliže krajský soud nepovažoval dokazování o podmínkách uvedených v § 4 odst. 2 zák. č. 44/1973 Sb. za úplné, měl věc došetřit, aby mohl sám ve věci rozhodnout. Krajský soud měl to učinit již proto, že doplnění dokazování se týkalo pouze provedení důkazu obsahem spisů o dřívějších odsouzeních obviněného, takže po odstranění nedostatku v dokazování mohl o ochranném dohledu sám rozhodnout. Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. ř. měl krajský soud postupovat jen tehdy, jestliže soud prvního stupně mohl učinit nové rozhodnutí do skončení výkonu trestu odnětí svobody.