Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26.04.1973, sp. zn. 1 Cz 28/73, ECLI:CZ:NS:1973:1.CZ.28.1973.1

Při podání návrhu na výkon soudního rozhodnutí k vymožení výživného nezletilého dítěte od rodiče může druhý z rodičů nezletilé dítě zastupovat.

Dojde-li však při provádění tohoto výkonu rozhodnutí ke střetu zájmů mezi rodičem a dítětem musí být nezletilému účastníku řízení ustanoven opatrovník. Tak tomu je např. podal-li povinný rodič návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s tím, že vymáhané výživné bylo již uhrazeno.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 26. 4. 1973, 1 Cz 28/73)

Usnesením okresního soudu v Karlových Varech byl k návrhu podanému za nezletilou D. D. její matkou nařízen výkon rozhodnutí k vydobytí nedoplatku na výživném v částce 800 Kčs a k vymáhání běžného výživného v částce 500 Kčs měsíčně.

Povinný O. D., otec nezletilé oprávněné D. D., namítal proti uvedenému usnesení, že žádné nedoplatky na výživném nemá, naopak že má přeplaceno, a že tedy výkon rozhodnutí má být zastaven.

Vzhledem k tomu, že takto došlo ke střetu zájmů mezi nezletilou oprávněnou a jejím rodičem, ustanovil soud prvního stupně svým usnesením podle ustanovení § 37 odst. 3 zák. o rod. nezletilé oprávněné opatrovníka, a to MěstNV v K. V.

Okresní soud v Karlových Varech pak usnesením výkon rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g/ a § 269 o. s. ř. zastavil, když zjistil, že povinný žádné nedoplatky na výživném neměl.

Proti tomuto usnesení podala odvolání matka nezletilé oprávněné, které krajský soud v Plzni svým usnesením zamítl, když ustanovený opatrovník nezletilé oprávněné se k tomu odvolání za nezletilou nepřipojil. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud uvedl, že ve smyslu ustanovení § 255 odst. 1 o. s. ř. jsou při výkonu rozhodnutí účastníky řízení pouze oprávněný a povinný, v projednávané věci tedy nezletilá oprávněná D. D., zastoupena opatrovníkem, a povinný O. D. Jestliže odvolání proti usnesení soudu prvního stupně podala pouze matka, která dítě v řízení nezastupovala a nebyla účastnicí řízení podle ustanovení § 255 odst. 1 o. s. ř., muselo být její odvolání zamítnuto podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a odvolací soud se obsahem tohoto odvolání nemohl zabývat, protože bylo podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn.

Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podal stížnost pro porušení zákona generální prokurátor ČSR, v níž navrhoval, aby bylo vysloveno, že jím byl porušen zákon v ustanovení § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 33 odst. 1 zák. o rod., a aby toto usnesení bylo zrušeno. Ve stížnosti bylo zdůrazněno, že vyživovací povinnost k dětem mají oba rodiče, a to i tehdy, jestliže spolu nežijí nebo jestliže jejich manželství bylo rozvedeno. V těchto případech je soud povinen podle ustanovení § 26 odst. 1 a § 50 zák. o rod. upravit jejich práva a povinnosti k dětem, zejména rozhodnout, komu budou děti svěřeny do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jejich výživu. Účastníkem řízení o výživné, které má platit např. otec dítěte, je vždy i matka dítěte, které jí bylo svěřeno do výchovy. Matka je v takovém případě oprávněna a povinna v rámci svých rodičovských práv plnit povinnosti uložené jí v ustanovení § 33 odst. 1 zák. o rod., mezi něž patří též povinnost pečovat soustavně a důsledně o výživu svěřeného dítěte. Tuto výživu zajišťuje jednak výkonem osobní péče o dítě a částečně i výživným připadajícím na ni a dále výživným, které dostává od otce dítěte. V případě, že otec neplní určené výživné, je matka povinna v rámci oprávnění, jež vyplývá z ustanovení § 33 odst. 1 zák. o rod., také vymáhat na otci dlužné výživné soudním výkonem rozhodnutí. Jestliže matka může podat návrh na výkon rozhodnutí, pak musí být i účastnicí tohoto řízení. Zbavit matku možnosti být účastnicí řízení při výkonu rozhodnutí, v němž se vymáhá dlužné výživné pro nezletilé dítě, by podle názoru stížnosti pro porušení zákona znamenalo postavit ji do nevýhodnějšího postavení, než je tomu u povinného otce, který je v řízení o výkon rozhodnutí k vymožení výživného, jež má na dítě platit, účastníkem řízení.

Nejvyšší soud ČSR stížnost generálního prokurátora ČSR neshledal důvodnou a zamítl ji.

Z odůvodnění:

Jestliže soud upravuje práva a povinnosti rodičů k dítěti pro dobu po rozvodu ( § 26 odst. 1 zák. o rod.) nebo proto, že rodiče dítěte spolu nežijí ( § 50 zák. o rod.), jde v obou případech o řízení, které může být zahájeno i bez návrhu. V řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou vedle navrhovatele účastníky i ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno ( § 94 odst. 1 o. s. ř.). Právy a povinnostmi, o nichž má být v řízení jednáno, jsou ovšem i taková práva a povinnosti, o kterých výrokem rozsudku nebude přímo rozhodnuto, ale o nichž se jedná a které výrokem soudu mohou být dotčeny. Je proto např. účastníkem řízení o výživné, které má platit otec nezletilého dítěte, vždy i matka dítěte, které jí bylo svěřeno do výchovy, i když se o jejím peněžitém příspěvku nebo o tom, jak jej bude vyvažovat výkonem osobní péče o dítě, ve výroku rozsudku soudu nerozhoduje. V tom směru jsou závěry stížnosti pro porušení zákona správné.

Jiná je ovšem situace při soudním výkonu rozhodnutí, pokud je vymáháno výživné pro nezletilé dítě. Podle ustanovení § 255 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníky řízení při výkonu rozhodnutí jen oprávněný a povinný, pokud občanský soudní řád 1) nestanoví jinak. Oprávněným v takové věci je tedy nezletilé dítě a povinným je rodič, který má výživné platit.

Oprávněný, který nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupen zákonným zástupcem ( § 22 o. s. ř.). Zákonnými zástupci nezletilých dětí jsou jejich rodiče ( § 36 zák. o rod.).

V zájmu urychleného podávání návrhů na výkon rozhodnutí k vydobytí výživného pro nezletilé děti uplatnila se v soudní praxi zásada, že v řízení o výkon rozhodnutí proti jednomu z rodičů k vydobytí nedoplatku na výživném a běžného výživného je oprávněn zastupovat dítě druhý rodič. 2) Vycházelo se z toho, že při podání návrhu na výkon rozhodnutí není ještě dáno nebezpečí střetu zájmů mezi rodiči a dítětem, aby bylo již v tomto stadiu třeba ustanovit opatrovníka (nyní podle ustanovení § 37 odst. 3 a § 83 odst. 1 zák. o rod.).

Podle uvedené zásady lze ovšem postupovat jen tam, kde v dalším průběhu řízení rovněž ke střetu zájmů nedochází. Jestliže však dojde ke skutečnému střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo mezi dětmi navzájem, nemůže dítě zastupovat žádný z rodičů. V takových případech může dítě zastoupit jen kolizní opatrovník, který musí být dítěti ustanoven ( § 37 odst. 3 zák. o rod.). Tento opatrovník je pak povinen dítě zastupovat v rozsahu, jak určí soud, aby ochrana zájmů dítěte byla plně zajištěna ( § 84 zák. o rod.), a to bez ohledu na případné jiné zájmy některého z rodičů.

Tak je tomu např. v případech, kdy povinný rodič podá návrh na zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že vymáhané výživné zaplatil.

V projednávané věci podala matka návrh na výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy otce dítěte. Vzhledem k tomu, že došlo k závažným rozporům v údajích rodičů o zaplaceném výživném, ustanovil soud prvního stupně opatrovníkem nezletilé oprávněné D. D. ve smyslu ustanovení § 37 odst. 3 zák. o rod. MěstNV v K. V. V dalším průběhu řízení nebyl žádný z rodičů oprávněn dítě v tomto řízení zastupovat. Podala-li tedy matka nezletilé D. D. odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí a ustanovený opatrovník nezletilé oprávněné se k tomuto odvolání za nezletilou nepřipojil, pak šlo o odvolání podané osobou neoprávněnou a odvolací soud musel odvolání podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. zamítnout.

Jestliže tedy matka nebyla oprávněna k podání tohoto odvolání ani jako zástupkyně dítěte, ani jako účastnice řízení, pak stížnosti pro porušení zákona napadené usnesení soudu druhého stupně není v rozporu se zákonem. Nebyla proto stížnost pro porušení zákona shledána důvodnou a nezbylo než ji zamítnout.

1) Úplné znění občanského soudního řádu se změnami a doplňky bylo vyhlášeno pod č. 162/1973 Sb.

2) Srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 12/1951 Sbírky rozhodnutí čs. soudů.