Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25.11.1972, sp. zn. 8 Co 520/72, ECLI:CZ:KSUL:1972:8.CO.520.1972.1

Výslech účastníka řízení v rámci přípravy jednání ( § 114 o. s. ř.) není jednáním ve smyslu ustanovení § 115 o. s. ř. a ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 116/1968 Sb. o soudních poplatcích. Dojde-li proto po provedení tohoto výslechu k zastavení řízení, soudní poplatek z návrhu za zahájení občanského soudního řízení se navrhovateli vrátí.

(Usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem z 25. 11. 1972, 8 Co 520/72)

Okresní soud v Ústí nad Labem svým usnesením připustil zpětvzetí žaloby, zastavil řízení, vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl také, že žalobce nemá právo na vrácení soudního poplatku ze žaloby.

Odvoláním se žalobce domáhal změny usnesení soudu prvního stupně toliko v tom smyslu, aby mu byl vrácen soudní poplatek, když vzal žalobu zpět před prvním jednáním ve smyslu ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 116/1966 Sb. o soudních poplatcích.

Krajský soud v Ústí nad Labem změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o soudním poplatku tak, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek v částce 120 Kčs.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 116/1966 Sb. o soudních poplatcích se soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení vrátí, bylo-li řízení zastaveno nebo návrh vzat zpět před prvním jednáním. V projednávané věci bylo řízení zahájeno podáním žaloby dne 17. 7. 1972, na žádost soudu prvního stupně byl žalovaný vyslechnut dožádaným okresním soudem v Děčíně dne 28. 8. 1972 a nato žalobce, ještě předtím, než soud prvého stupně nařídil jednání, vzal žalobu zpět podáním z 8. 9. 1972; přitom současně požádal o vrácení soudního poplatku ze žaloby.

Šlo tedy pouze o posouzení otázky, co se rozumí prvním jednáním ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. Podle ustanovení § 114 odst. 2 písm. a/ a c/ o. s. ř., na něž zákon o soudních poplatcích z hlediska terminologického viditelně navazuje a v některých ustanoveních se na ně přímo odvolává, je zjištění odpůrcova stanoviska k věci, případně provedení důkazů prostřednictvím dožádaného soudu před jednáním, označeno jako příprava jednání. Jednání samo je upraveno v ustanoveních § 115 až § 119 o. s. ř.; je veřejné, koná se před soudem, který rozhoduje ve věci samé, a zpravidla se končí rozhodnutím o věci. Lze-li tedy výslech žalovaného u dožádaného soudu kvalifikovat jen jako přípravu jednání a pojem „jednání“, obsažený v ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 116/1966 Sb., třeba chápat ve smyslu ustanovení § 115 až § 119 o. s. ř., pak nutno dospět k závěru, že v daném případě je splněna zákonná podmínka pro vrácení soudního poplatku, protože jednání ve věci se nekonalo a dokonce nebylo ani nařízeno.

V souladu s tím bylo napadené usnesení ve výroku dotčeném odvoláním změněno ( § 220 odst. 1 o. s. ř.) tak, že se žalobci vrací soudní poplatek ze žaloby.