Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22.08.1972, sp. zn. 5 Tz 13/72, ECLI:CZ:NS:1972:5.TZ.13.1972.1

Zákonný znak trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 3 písm. b) tr. zák., že pachatel „byl již pro takový čin odsouzen“, naplňuje i předcházející odsouzení za trestný čin neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 tr. zák. nebo za trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 tr. zák., jestliže tyto trestné činy záležely v neoprávněném užívání cizího motorového vozidla.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 22. 8. 1972 sp. zn. 5 Tz 13/72.)

Rozsudkem okresního soudu v Semilech se sídlem v Jilemnici ze dne

3. 1. 1972 sp. zn. 1 T 272/71 byl obviněný J. P. společně s obviněným L. B. uznán vinným trestným činem neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne

12. 9. 1971 v Libštátě ve večerních hodinách v úmyslu odejet do Svojku odcizil společně s obviněným B. z garáží JZD traktor, se kterým pak při jízdě havaroval.

K stížnosti pro porušení zákona zrušil Nejvyšší soud ČSR rozsudek okresního soudu a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Z hlediska právního posouzení viny obviněného bylo důležité pečlivě zjistit i povahu jeho předcházejících odsouzení pro trestný čin neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 odst. 1 tr. zák. Tato odsouzení jsou na podkladě opisu rejstříku trestu v napadeném rozsudku zjištěna. Z těchto zjištění však okresní soud nevyvodil závěr směřující k provedení důkazu vlastními spisy sp. zn. T 24/67, 2 T 118/68 a 1 T 255/68, aby z nich zjistil, zda i v těchto případech šlo o neoprávněné užívání motorového vozidla. Kdyby tomu tak bylo, musel by okresní soud uvažovat s přihlédnutím k ustanovení § 88 tr. zák., zda nyní souzený čin obviněného P. není nutno posoudit i podle přísnější kvalifikace podle § 209a odst. 3 písm. b) tr. zák., že se činu uvedeného v odstavci 1 dopustil, ač byl pro takový čin již odsouzen.

K námitce obhajoby, že činy podle § 209a odst. 1 a § 133 odst. 1 tr. zák. nejsou téže povahy a že proto dřívější odsouzení pachatele pro trestný čin neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 odst. 1 tr. zák. neumožňuje použít přísnější kvalifikace podle § 209a odst. 3 písm. b) tr. zák., je nutno uvést, že je nesprávná. Ustanovení § 133 tr. zák., stejně jako ustanovení § 249 tr. zák., poskytovalo do počátku účinnosti ustanovení § 209a tr. zák. i ochranu motorovým vozidlům z majetku v socialistickém vlastnictví a ostatního majetku. Ochrana těchto vozidel pak byla převzata ustanovením § 209a tr. zák., jak je to zřejmé nejen z jeho označení, ale i z obsahu odst. 1. Tohoto trestného činu se dopustí, kdo se zmocní cizího motorového vozidla v úmyslu přechodně je užívat nebo kdo neoprávněně takového motorového vozidla, které mu bylo svěřeno, přechodně užívá. Nelze proto od účinnosti tohoto ustanovení takovéto činy posuzovat jako trestný čin podle § 133 nebo podle § 249 tr. zák.

Z toho plyne, že znak § 209a odst. 3 písm. b) tr. zák. „byl-li již pro takový čin odsouzen“ je dán i tehdy, byl-li dřívější čin pachatele spočívající ve zmocnění se motorového vozidla z majetku v socialistickém vlastnictví, v úmyslu je přechodně užívat nebo v neoprávněném užívání takového vozidla, které mu bylo svěřeno, posouzen jako trestný čin neoprávněného užívání věci z majetku v socialistickém vlastnictví podle § 133 odst. 1 tr. zák. Stejně tomu je ve vztahu k ustanovení § 249 tr. zák.