Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 1996, sp. zn. Nkn 1/95, ECLI:CZ:NS:1996:NKN.1.1995.1
Datum: 13.03.1996 Sp. zn.: Nkn 1/95 Nejvyšší soud
O odvolání proti rozhodnutí Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu (§ 43 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb.) rozhoduje Nejvyšší soud s použitím ustanovení § 250l až § 250s občanského soudního řádu (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 62/1996 Sb.).
Podjatost (§ 20 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb.) je v podstatě subjektivním vztahem (pocitem) kontrolujícího k předmětu kontroly nebo ke kontrolovaným osobám. Podjatost nemůže si posuzovat kontrolující sám, ale má povinnost oznámit činitelům uvedeným v § 20 odst. 2 téhož zákona skutečnosti, jež by mohly nasvědčovat jeho podjatosti. K dovědění se o této skutečnosti může dojít i v průběhu prováděného kontrolního úkolu, a to i po té, když už na základě jiné skutečnosti bylo již dříve o podjatosti kontrolujícího rozhodnuto záporně.
Podání návrhu kontrolujícího na zahájení občanského soudního řízení proti kontrolované osobě je skutečností, jež by mohla nasvědčovat podjatosti kontrolujícího vůči kontrolované osobě.
Pod pojem kontrolované osoby (§ 20 odst. 1 zákona č. 166/1993 Sb.) je nutno u kontrolované právnické osoby zahrnout i statutární orgán této právnické osoby (např. rezortního ministra, jde-li o kontrolu prováděnou u jím vedeného ministerstva).