Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 14.10.1968, sp. zn. 1 Cz 66/68, ECLI:CZ:NS:1968:1.CZ.66.1968.1

Úprava rozhodování soudů o ošetřovném podle § 103 zák. o rod., se netýká ústavů v resortu ministerstva zdravotnictví (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti od jednoho do tří let); zvláštními předpisy je tu založena výlučná pravomoc správních orgánů.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 14. 10. 1968, 1 Cz 66/68.)

Rozsudkem okresního soudu v Uherském Hradišti z 9. 6. 1967 bylo rozvedeno manželství účastníků V. P. a M. P.; nezletilý syn účastníků V. P., nar. 6. 10. 1966, byl pro dobu po rozvodu ponechán v ústavní výchově. Otci nezletilého bylo uloženo, aby počínaje dnem právní moci rozsudku přispíval na výživu nezletilého částkou 230 Kčs měsíčně; v rámci tohoto výživného bylo ošetřovné s příplatkem na ošacení stanoveno shodnou částkou s tím, že otec je povinen platit určené výživné Kojeneckému ústavu ve V. vždy do 10. každého měsíce předem.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že byl výroky rozsudku okresního soudu o výživném a ošetřovném porušen zákon a v tomto rozsahu jej zrušil.

Z odůvodnění:

Ústav, v němž byl nezletilý umístěn, je zařízením státní zdravotní správy (OÚNZ v U. H.), která podle zák. č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu poskytuje služby zásadně bezplatně (čl. V a § 11 odst. 2 se zřetelem k § 38 cit. zákona). Jen výjimečně stanovilo ministerstvo zdravotnictví na základě zmocnění v § 11 odst. 3 zák. č. 20/1966 Sb., že se požaduje příplatek za péči o dítě v kojeneckém ústavu, a to tehdy, jestliže je dítě v kojeneckém ústavu z jiných, nikoli zdravotních důvodů (srov. § 61 vyhl. č. 42/1966 Sb. o poskytování léčebné preventivní péče); ovšem v takovém případě – podle § 65 odst. 2 cit. vyhlášky, v němž se určuje způsob, jakým se příplatek stanoví a vymáhá – vydá vedoucí příslušného zdravotnického zařízení, které péči poskytlo (resp. poskytuje), platební výměr, jímž povinné osobě, tj. především rodičům, popř. jednomu z nich, uloží povinnost k zaplacení příplatku a případně i vymáhá příplatek výkonem rozhodnutí.

Úprava rozhodování soudů o ošetřovném podle § 103 zák. o rod. se tedy netýká ústavů v resortu ministerstva zdravotnictví (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti od jednoho do tří let); zvláštními předpisy je tu založena výlučná pravomoc správních orgánů. Ošetřovné – vlastně v tomto případě příplatek za péči o dítě v kojeneckém ústavu – stanoví a o povinnosti k jeho placení rozhodne orgán státní zdravotní správy (vedoucí okresního ústavu národního zdraví, popř. v odvolacím řízení vyšší zdravotnický orgán), nikoli soud, jehož pravomoc není dána ( § 7 odst. 1 o. s. ř.).

Pochopitelně není zcela vyloučeno, aby soud uložil povinnost k plnění vyživovací povinnosti k dítěti umístěnému v kojeneckém ústavu nad rámec příplatku za péči o dítě (což znamená, že rodiče, popř. jeden z nich, platí vedle příplatku na dítě stanoveného rozhodnutím orgánu státní zdravotní správy ještě soudem určené výživné na další potřeby dítěte); ovšem takové rozhodnutí by muselo být založeno na pečlivé úvaze, vycházející z podrobného zhodnocení schopností a možností rodičů i míry odůvodněných potřeb dítěte tak útlého věku.

Okresní soud v Uherském Hradišti, který se řídil jiným právním názorem, porušil zákon v ustanoveních § 96 odst. 1, § 103 zák. o rod. v souvislosti s ustanoveními čl. V a § 11 odst. 2 a 3 zák. č. 20/1966 Sb., § 61, 65 odst. 2 vyhl. č. 42/1966 Sb. a § 7 odst. 1 o. s. ř