Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.11.1978, sp. zn. Tpj 108/78, ECLI:CZ:NS:1978:TPJ.108.1978.1

Jednočinný souběh trestného činu neoprávněného užívání cizího motorového vozidla podle § 209a odst. 1, 4 písm. d) tr. zák. a trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. je možný.

(Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1978 č. Tpj 108/78.)

Ve „Zhodnocení poznatků z rozhodování soudů ČSSR o trestných činech spáchaných v silniční dopravě“ projednaném v trestním kolegiu Nejvyššího soudu ČSSR dne 27. 6. 1975 pod č. Tpjf 20/75 a uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38 z r. 1975 je uvedeno, že jiný zvlášť závažný následek uvedený v § 209a odst. 4 písm. d) tr. zák. lze spatřovat též v tom, že pachatel, který neoprávněně užívá cizí motorové vozidlo, způsobí jinému těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

V tomto materiálu ani jinde však není řešena otázka, zda v ustanovení § 209a odst. 4 písm. d) tr. zák. je též vyjádřeno, že pachatel porušil důležitou povinnost uvedenou v § 224 odst. 2 tr. zák. Proto se v soudní praxi vyskytly rozdílné názory na otázku, zda je možný jednočinný souběh trestných činů podle § 209a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. a podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.

Předseda trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSR navrhl z toho důvodu podle § 21c odst. 2 zák. č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců (úplné znění podle vyhl. č. 19/1970 Sb.) trestnímu kolegiu Nejvyššího soudu ČSR zaujetí stanoviska k této otázce.

Trestní kolegium Nejvyššího soudu ČSR zaujalo toto

stanovisko:

Každý skutek má být zásadně posuzován podle zákonných ustanovení, jejichž znaky má, pokud je to potřebné, aby byla plně vystižena jeho povaha a nebezpečnost činu pro společnost. Tuto zásadu je třeba respektovat zejména v případech, kdy ustanovení chrání různé individuální subjekty nebo kdy se ustanovení liší znaky určujícími objektivní stránku trestného činu.

O takový případ jde ve shora uvedené situaci, kdy se obě v úvahu přicházející skutkové podstaty liší objektivní stránkou též v okolnosti, které podmiňují použití vyšší trestní sazby. V prvním případě u § 209a odst. 4 písm. d) tr. zák. jde o těžší následek ( § 6 písm. a/ tr. zák.), v druhém u § 224 odst. 2 tr. zák. jde o okolnost, která v jiném směru, než je těžší následek, charakterizuje objektivní stránku trestného činu [ § 6 písm. b) tr. zák.].

Poněvadž trestná činnost podle § 209a odst. 1 tr. zák. se vyčerpává užíváním cizího motorového vozidla,lze zvlášť závažný následek uvedený v odst. 4 písm. d) cit. ustanovení trestního zákona spatřovat v tom, že pachatel zaviní při této jízdě dopravní nehodu a způsobí jinému těžkou újmu na zdraví nebo smrt (viz č. 38/1975 sb. rozh. tr.).

Přitom pokud se zřetelem na ustanovení § 88 tr. zák. okolnost spočívající v tom, že pachatel zavinil dopravní nehodu porušením důležité povinnosti vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, podmiňující použití vyšší trestní sazby, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, nejde o těžší následek, jaký má na mysli ustanovení § 209a odst. 4 písm. d) tr. zák. a není možno tento formální znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 tr. zák. vyjádřit žádnou v § 209a tr. zák. výslovně uvedenou kvalifikační okolností.

Lze proto skutek, jímž pachatel při neoprávněném užívání cizího motorového vozidla zavinil porušením důležité povinnosti dopravní nehodu a způsobil při ní jinému těžkou újmu na zdraví nebo smrt, posoudit v jednočinném souběhu jako trestný čin podle § 209a odst. 1, 4 písm. d) tr. zák. a podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.