Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.08.1975, sp. zn. 10 Nc 81/75, ECLI:CZ:KSUL:1975:10.NC.81.1975.1

Vysloví-li soud svým rozhodnutím, že není příslušný k projednání věci, rozhodne zároveň, kterému soudu věc k projednání postoupí. Tímto výrokem je soud vázán a nemůže již věc postoupit jinému soudu, než který je ve výroku uveden.

(Usnesení krajského soudu v Ústí nad Labem z 26. 8. 1975, 10 Nc 81/75)

Žalobce podal žalobu u okresního soudu v Šumperku přes to, že neuvedl žádnou skutečnost, která by příslušnost tohoto soudu zakládala; jako bydliště žalovaného bylo uvedeno Č. B. v okrese Jablonec nad Nisou. S poukazem na to, vyslovil okresní soud v Šumperku usnesením, že není příslušný, a v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že po právní moci usnesení postoupí věc okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou jako soudu příslušnému. Když však při doručování tohoto usnesení došlo sdělení pošty, že se adresát přestěhoval do obce V. v okrese Děčín, byla věc postoupena okresnímu soudu v Děčíně, který však s postoupením věci nesouhlasil; proto ji předložil k rozhodnutí svému nadřízenému soudu.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením tak, že nesouhlas okresního soudu v Děčíně s postoupením věci je důvodný.

Z odůvodnění:

V ustanovení § 105 o. s. ř. není sice výslovně uvedeno, že současně s vyslovením příslušnosti má být rozhodnuto, kterému soudu se věc postoupí, je však třeba takto postupovat, neboť k tomu jsou závažné důvody. Jde o rozhodnutí, proti němuž je přípustné odvolání. Tím mohou účastníci čelit pochybení soudu jak v otázce posouzení jeho vlastní příslušnosti, tak při řešení otázky, kterému soudu bude věc postoupena. Protože jen proti důvodům rozhodnutí není odvolání přípustné ( § 202 odst. 2 o. s. ř.), neměli by účastníci žádnou možnost obrany proti pochybení soudu v otázce označení příslušnosti dalšího soudu.

I v tomto případě bylo účastníkům v odůvodnění rozhodnutí sděleno, že věc bude po právní moci postoupena okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou; ve skutečnosti však byla věc postoupena okresnímu soudu v Děčíně.

Odůvodněním doručeného rozhodnutí nebyl tu soud vázán. Bylo proto nutné, aby přímo ve výroku usnesení podle ustanovení § 105 o. s. ř. bylo uvedeno, kterému soudu bude věc postoupena, protože tu také nejde o usnesení, kterým by se upravovalo jen vedení řízení ( § 170 o. s. ř.).

V projednávané věci nebyl vzat zřetel ani na ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř., podle něhož se příslušnost určuje podle okolností, které tu jsou v době zahájení řízení, a trvá až do jeho skončení. Řízení je zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení ( § 82 odst. 1 o. s. ř.).

V projednávané věci bylo řízení zahájeno 20. 6. 1975. K žalobě byla připojena upomínka zaslaná žalovanému na adresu v Č. B. v okrese Jablonec nad Nisou dne 29. 5. 1975. Ve zprávě pošty ze 4. 7. 1975 nebylo uvedeno, kdy se žalovaný přestěhoval do okresu Děčín, a nelze proto vyloučit, že k tomu došlo až po 20. 6. 1975; ve věci by tedy byl příslušný okresní soud v Jablonci nad Nisou, jak původně okresní soud v Šumperku předpokládal. Věc by mohla v takovém případě být přikázána okresnímu soudu v Děčíně jen z důvodů vhodnosti ve smyslu ustanovení – 12 odst. 2 o. s. ř.

Za tohoto stavu věci bylo nutno uznat nesouhlas okresního soudu v Děčíně s postoupením věci za důvodný. Tímto rozhodnutím je okresní soud v Šumperku vázán ( § 105 odst. 3 o. s. ř.).