Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 07.10.1976, sp. zn. Tzv 24/76, ECLI:CZ:NS:1976:TZV.24.1976.1

Opatřování střeliva nebo výbušnin je trestné podle § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák. jen za předpokladu, že jejich množství a účinnost znamená pro bezpečnost společnosti i lidí stejný stupeň ohrožení jako jen jedna zbraň hromadně účinná.

Pachatelem tohoto trestného činu může být kdokoliv, tedy i příslušník ozbrojených sil, který si opatřuje střelivo a výbušniny za účelem soukromého použití.

Jednočinný souběh trestného činu rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 tr. zák. s trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 tr. zák. je možný.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 7. 10. 1976 sp. zn. Tzv 24/76.)

Z odůvodnění:

Rozsudkem vojenského obvodového soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák., protože u svého útvaru pod záminkou zabezpečení výcviku oklamal funkcionáře výzbrojní služby a vyzvedl 66 kusů různých osvětlovacích raket, 35 výbušek a 10 kusů signálních nábojů, které dne 31. 12. 1975 kolem půlnoci vystřílel a jinak použil, čímž způsobil škodu ve výši 4209 Kčs.

Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle § 132 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. a s přihlédnutím k § 44 odst. 1, 3 tr. zák. k trestu nápravného opatření v trvání 10 měsíců s tím, že z odměny za práci náležející odsouzenému připadá 20 ve prospěch státu. Rozsudek nabyl právní moci.

Proti uvedenému rozsudku podal ministr národní obrany ČSSR podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Namítl v ní, že byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 1 a § 44 tr. zák., když byl obviněnému uložen jako samostatný úhrnný trest nápravného opatření. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČSSR rozsudek v napadené části zrušil a dále postupoval podle ustanovení § 270 odst. 1 tr. ř.

Generální prokurátor ČSSR navrhl stížnosti pro porušení zákona vyhovět a doporučil přezkoumat, zda jednání obviněného vykazuje všechny znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák. především proto, zda jde o střelivo a výbušniny a o jejich takové množství, které by vytvářelo stejné ohrožení společnosti jako jen jedna zbraň hromadně účinná.

Nejvyšší soud ČSSR přezkoumal ve smyslu § 267 odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon byl porušen ve výroku o trestu.

Obviněný podvodným způsobem získal střelivo a výbušniny a ke škodě majetku v socialistickém vlastnictví se obohatil tím, že někoho uvedl v omyl. Hodnota odcizených věcí činila 4209 Kčs, a proto bylo jednání správně kvalifikováno podle § 132 odst. 1 písm. c) tr. zák.

Ustanovení § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák. mimo jiné stanoví, že trestného činu nedovoleného ozbrojování se dopustí, kdo bez povolení sobě opatřuje zbraně, střelivo anebo výbušniny. Toto ustanovení chrání bezpečnost lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovatelného držení zbraní, střeliva a výbušnin. Jestliže si obviněný opatřil podvodným způsobem ve výzbrojním skladu svého útvaru 66 osvětlovacích raket a signální náboje ráže 26,5 mm, jde o střelivo, které za určitých okolností může již samo o sobě způsobit ohrožení lidí. Podobně je tomu i u výbušek, které ač jsou výcvikovou pomůckou, obsahují v tuhém stavu látky, které podle technických pravidel mají vlastnosti střeliva a mohou způsobit v bezprostřední blízkosti vážné zranění.

Trestní zákon v ustanovení § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák. u „opatření“ střeliva a výbušnin předpokládá, že jde o takové množství, které pro bezpečnost společnosti a lidí může znamenat stejné ohrožení jako i jen jedna zbraň hromadně účinná. Obviněný získal celkem 119 kusů různé munice a výbušnin v ceně 4209 Kčs, kterou použil v nočních hodinách bez dodržení bezpečnostních pravidel v silně zastavěné části města. Důsledky jednání obviněného, tj. střelbu a zvukové efekty, sledovalo v kritické době více lidí. Společenská nebezpečnost jednání byla zvyšována tím, že obviněný odcizený materiál odnesl na ubytovnu, kde ho uzamkl do nestřežené místnosti ve své skříni a v den použití postupně přinesl v síťové tašce k hotelu, kde ho uložil do trávy a teprve později použil. Při vlastním použití neměl kontrolu, zda některé střelivo nebo výbušky nezůstaly na místě selhané, nebo nedopadly do míst, kde mohly způsobit požár. Obviněný bez povolení si opatřil takové množství střeliva a výbušnin, z něhož bylo možno vyrobit např. několik trhavých granátů schopných způsobit jak ztráty na životech a zdraví, tak i škodu na majetku v socialistickém vlastnictví nebo na osobním majetku. Z toho vyplývá závěr, že z odcizeného materiálu bylo možno vyrobit zbraň hromadně účinnou a že odcizené střelivo a výbušniny mohou proto znamenat stejné ohrožení života a zdraví lidí jako u zbraně hromadně účinné.

Jestliže příslušník ozbrojených sil si opatří podvodným způsobem střelivo a výbušniny v počtu odpovídajícím intenzitě zbraně hromadně účinné za účelem soukromého použití, jde o „opatřování“ jaké má na mysli § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák. Proto byl obviněný správně uznán vinným též trestným činem podle § 185 odst. 1 písm. b) tr. zák.