Stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16.11.1974, sp. zn. Tpj 82/74, ECLI:CZ:NS:1974:TPJ.82.1974.1

Předpokladem pro vydání příkazu předsedou senátu (samosoudcem) k dodání obviněného do vazby podle § 69 odst. 1 tr. ř. je předcházející rozhodnutí soudu (senátu nebo samosoudce) o vzetí obviněného do vazby ( § 68 tr. ř.).

(Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16. listopadu 1974 č. Tpj 82/74.)

Ministerstvo spravedlnosti ČSR při své kontrolní činnosti zjistilo nejednotný postup soudů ČSR při aplikaci ustanovení § 69 tr. ř. o vydávání příkazu do vazby. Některé soudy používají tohoto ustanovení trestního řádu, aniž předcházelo rozhodnutí o vazbě podle § 68 tr. ř., jiné soudy naopak nejdříve rozhodnou o vazbě podle § 68 tr. ř. a potom – zpravidla je-li obviněný neznámého pobytu – vydají příkaz k jeho dodání do vazby ve smyslu § 69 odst. 1 tr. ř. Proto Nejvyšší soud ČSR na podnět podle § 35 odst. 1 písm. b) zák. č. 36/1964 Sb. ve znění vyhl. č. 19/1970 SB. vydává toto stanovisko k zajištění správného výkladu zmíněných zákonných předpisů.

Instituce vazby je upravena v prvním oddílu čtvrté hlavy trestního řádu. Základními ustanoveními upravujícími tuto instituci jsou § 67 tr. ř., kde jsou uvedeny důvody vazby (materiální podmínky), a § 68 tr. ř. obsahující formálně procesní podmíněny. Jsou-li splněny důvody vazby, tj. aspoň jedna z podmínek uvedených pod písm. a) až c) § 67 tr. ř., rozhodne o vazbě ( § 68 tr. ř.) soud, v přípravném řízení prokurátor; formální podmínkou je, že proti osobě, která má být vzata do vazby, bylo vzneseno obvinění ( § 163 tr. ř.) nebo jí bylo sděleno obvinění ( § 169 tr. ř.).

V řízení před soudem, byla-li podána obžaloba na trestný čin neuvedený v § 314a odst. 1 tr. ř., rozhoduje o vazbě senát. Byla-li podána obžaloba na trestný čin uvedený v § 314a odst. 1 tr. ř. nebo byl-li podán návrh na potrestání za přečin, je příslušný k řízení, a tedy i k rozhodování o vzetí obviněného do vazby samosoudce (s výjimkou případů uvedených v § 314a odst. 2 tr. ř.).

Podle § 69 odst. 1 tr. ř. se vydá příkaz, aby obviněný byl dodán do vazby, jen je-li toho třeba; tak je tomu zejména, jestliže obviněný nemá stálý pobyt, skrývá se, je neznámého pobytu apod. V řízení před soudem takový příkaz vydá předseda senátu. Z dikce „aby obviněný byl dodán do vazby“ lze pak jazykovým výkladem dovodit, že o jeho vzetí do vazby ( § 68 tr. ř.) bylo již rozhodnuto a obviněný má být do ní dodán; stejně tak ustanovení § 69 odst. 3 tr. ř., které ukládá, aby osoba dodaná do vazby byla do 48 hodin vyslechnuta a aby jí bylo oznámeno rozhodnutí o vazbě, předpokládá již vydané rozhodnutí o vazbě. Tomu nasvědčuje i systematika zařazení instituce příkazu k dodání do vazby za ustanovení obsahující materiální a formální podmínky vazby. Pro toto stanovisko mluví dále i výklad logický. Rozhodnutí o vazbě v senátních věcech činí senát. V případě, že předseda senátu ( § 69 odst. 1 věta druhá tr. ř.) by vydal příkaz k dodání obviněného do vazby a tento příkaz by byl realizován, byl by obviněný ve vazbě bez právního důvodu, pokud by senát rozhodující o vazbě obviněného do vazby nevzal; instituce zadržení podle druhého oddílu hlavy čtvrté tr. ř. ( § 75 násl.) platí totiž jen pro stadium přípravného řízení. Jen postup soudu po odevzdání zadržené osoby samosoudci v řízení o přečinu, o kterém bylo konáno objasňování, je upraven zvlášť ( § 179e odst. 2, § 314c odst. 4 tr. ř.) – srov. Tpj 52/71 (č. 23/73 sb. rozh. tr.).

Postup soudů, které vydávají příkaz k dodání do vazby, aniž o vazbě bylo ještě rozhodnuto, pramení patrně z výkladu dříve platného ustanovení § 76 tr. ř. (zák. č. 64/1956 Sb.) o vydání příkazu k zatčení.

Poté, kdy předseda senátu nebo samosoudce obdrží zprávu, že obviněný byl dodán do vazby, postupuje podle § 69 odst. 3 tr. ř., § 109 odst. 2 j. ř. s.