Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16.01.1974, sp. zn. Tz 15/73, ECLI:CZ:NS:1974:TZ.15.1973.1

Povinnost odsouzeného nahradit náklady spojené s výkonem vazby se týká jen nákladů, které vznikly vazbou Československému státu, pokud mezinárodní smlouva neobsahuje jinou úpravu.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze 16. 1. 1974 sp. zn. Tz 15/73.)

Nejvyšší soud ČSR zrušil usnesení obvodního soudu, jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit náklady vazby, a přikázal tomuto soudu, aby o povinnosti obviněného k náhradě nákladů vazby znovu jednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Usnesením obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. dubna 1973 sp. zn. 1 T 15/73 rozhodl předseda senátu, že se odsouzenému do trestu odnětí svobody započítává vazba od 24. srpna 1972 do 6. dubna 1973 a dále uložil odsouzenému povinnost podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř., aby nahradil náklady spojené s výkonem této vazby.

Z obsahu spisu zjišťuje Nejvyšší soud, že v dané trestní věci byl obviněný zadržen na rumunsko – bulharské hranici dne 24. srpna 1972 a předán do vazby orgánů Bulharského lidové republiky, kde se nacházel do 9. září 1972, kdy byl odevzdán do vazby našich orgánů. Podle usnesení krajského prokurátora v Praze byl obviněný u nás vzat do vazby dnem 9. září 1972.

Podle § 22 odst. 1 tr. zák., byl-li pachatel v cizině ve vazbě pro týž skutek anebo potrestán orgánem cizího státu, započítává se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu uloženého československým soudem, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný ( § 35 tr. zák.). Podle § 360 odst. 1 tr. ř. se vazba vykonává v ústavech ministerstva spravedlnosti.

Předseda senátu postupoval podle ustanovení § 334 odst. 1 tr. ř. v napadeném usnesení správně, pokud s ohledem na ustanovení § 22 odst. 1 tr. zák. započítal obviněnému do trestu dobu pobytu obviněného ve vazbě v Bulharské lidové republice i pobyt ve vazbě v našich ústavech ministerstva spravedlnosti, tedy za dobu od 24. srpna 1972 do 6. dubna 1973, tj. podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, jak ukládá výslovně § 334 odst. 1 věta druhá tr. ř. Potud je výrok v napadeném usnesení v souladu se zákonem.

Obvodní soud pro Prahu 6 však vadně ve smyslu ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. stanovil odsouzenému dalším výrokem napadeného usnesení rozsah jeho povinnosti k náhradě nákladů vazby.

Podle § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř. je obžalovaný, který byl pravomocně uznán vinným, povinen nahradit státu náklady spojené s výkonem vazby. Z tohoto ustanovení vyplývá, že odsouzený je povinen nahradit jen ty náklady vazby, které našemu státu v souvislosti s výkonem vazby obžalovaného vznikly.

Náklady vazby, v níž zčásti v dané věci byl obžalovaný v Bulharské lidové republice, upravuje smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanskoprávních a trestních ze dne 13. 4. 1954, jejíž české znění je uvedeno v příloze k vyhlášce ministra zahraničních věcí ze dne 16. 12. 1954 pod č. 57 Sbírky zákonů. Podle čl. 84 přílohy cit. vyhl. č. 57/1954 Sb. o nákladech právní pomoci v trestních věcech nesou strany při poskytování právní pomoci v trestních věcech samy všechny náklady, které vznikly na jejich území, včetně svědečného a znalečného. Z toho vyplývá, že náklady vazby vykonávané na území Bulharské lidové republiky nese Bulharská lidová republika a nehradí je tedy náš stát.

Jestliže v rozporu s uvedenými zásadami uložil obvodní soud odsouzenému v napadeném usnesení též povinnost k náhradě nákladů vazby za dobu, po kterou se na odsouzeném vykonávala vazba na území Bulharské lidové republiky od 24. 8. 1972 do 9. září 1972, jakožto náklady, které našemu státu touto vazbou nevznikly, porušil zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. a) tr. ř.