Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 16.02.1972, sp. zn. 6 Tz 7/72, ECLI:CZ:NS:1972:6.TZ.7.1972.1
| Právní věta: |
Trest nápravného opatření nelze uložit důchodci, který pobírá starobní důchod. |
Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
|
Nejvyšší soud České soc. rep. |
| Datum rozhodnutí: | 16.03.1972 |
| Spisová značka: | 6 Tz 7/72 |
| Číslo rozhodnutí: | 8 |
| Rok: | 1973 |
| Sešit: | 2 |
| Typ rozhodnutí: | Rozhodnutí |
| Heslo: | Nápravné opatření, Ukládání trestu |
| Předpisy: |
140/1961 Sb. § 43 odst. 2 § 154 odst. 2 § 156 odst. 2 § 44 odst. 2 § 44 odst. 3 § 44 odst. 4 |
| Druh: | Rozhodnutí ve věcech trestních |
|
Sbírkový text rozhodnutí
Rozsudkem okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 28. září 1970 zn. sp. 6 Ta 180/70 byl obviněnému za trestný čin útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2 tr. zák. uložen za použití § 43 odst. 1, § 44 odst. 1 a 3 tr. zák. trest nápravného opatření v trvání čtyř měsíců s 10 % srážkou z důchodu obviněného. Čin obviněného záležel v tom, že v podnapilém stavu urážel hrubými a krajně neslušnými výroky Sbor národní bezpečnosti pro plnění úkolů na úseku veřejné bezpečnosti. K stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ČSR ve prospěch obviněného zrušil Nejvyšší soud ČSR napadený rozsudek ve výroku o trestu a uložil obviněnému podmíněný trest odnětí svobody. Z odůvodnění: Při ukládání trestu samosoudce nevzal v úvahu okolnosti, které v tomto případě brání výkonu trestu nápravného opatření ( § 43 odst. 2 tr. zák.). Trest nápravného opatření se vykonává prací v pracovním (nebo obdobném) poměru. Podle vlastní výpovědi a zprávy Městského národního výboru v B. je obviněný důchodce a pobírá starobní důchod. Důchodci, který není v pracovním poměru, nelze uložit podmínky pro trest nápravného opatření, uvedené v § 44 odst. 2 až 4 tr. zák., tj. nelze mu uložit povinnost vykonávat určitou práci, nelze ve smyslu § 71 odst. 2 j. ř. zajistit, aby okresní národní výbor určil odsouzenému zaměstnání a nelze provádět srážky z odměny za práci. Odměnou za práci, ze které jsou činěny srážky podle uloženého trestu nápravného opatření, se rozumí odměna za práci, kterou je odsouzený po dobu trestu povinen vykonávat. V tomto smyslu není odměnou za práci starobní důchod. Nepřichází v úvahu ani nějaká změna zaměstnání, nehledíc již k nemožnosti výchovného spolupůsobení společenských organizací pracoviště. Proto Nejvyšší soud ČSR zrušil rozsudek samosoudce pro porušení zákona ve výroku o trestu a podle § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl sám ve věci, neboť skutkový stav v napadeném rozsudku byl zjištěn správně a na jeho podkladě bylo možno rozhodnout. |