Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 06.03.1972, sp. zn. 4 Tz 5/72, ECLI:CZ:NS:1972:4.TZ.5.1972.1

Pachatel, spolupachatel nebo účastník na trestném činu (přečinu), který ukryje nebo na sebe nebo na jiného převede věc tímto trestným činem (přečinem) získanou, nedopouští se trestného činu (přečinu) podílnictví ve vztahu k této věci.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR z 6. března 1972 sp. zn. 4 Tz 5/72.)

Rozsudkem okresního soudu v Teplicích ze dne 26. července 1971 sp. zn. 2 Ta 350/71 byl obviněný uznán vinným návodem k přečinu proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák., § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb. a přečinem podílnictví podle § 11 zák. č. 150/1969 Sb. a odsouzen k peněžitému trestu 600 Kčs a pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen, k náhradnímu trestu odnětí svobody na tři týdny.

Jeho čin záležel v tom, že dne 21. března 1970 v odpoledních hodinách v závodě Sklo Union Chudeřice v provozu Restex projevil zájem o ruční elektrickou vrtačku zn. Narex, navedl K. H., aby tuto vrtačku v hodnotě 530 Kčs ke škodě n. p. Sklo Union odcizil, a pak ji od něho převzal.

K stížnosti pro porušení zákona zrušil Nejvyšší soud rozsudek okresního soudu v Teplicích a uznal obviněného vinným návodem k přečinu proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. a § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb.

Z odůvodnění:

Zjištění skutkového stavu je v souladu s provedenými důkazy a okresní soud správně dospěl k závěru, že obviněný projevením zájmu o vrtačku a následujícím kladným vyjádřením k návrhu K. H., že mu vrtačku přinese, vzbudil v K. H. úmysl odcizit vrtačku. Okresní soud také správně dovodil, že vyjádření obviněného bylo nutno pokládat za vážně míněné. Toto jednání obviněného posoudil okresní soud správně jako návod k přečinu proti majetku v socialistickém a osobním vlastnictví podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. a § 3 odst. 1 písm. a) zák. č. 150/1969 Sb.

Okresní soud však pochybil, když totéž jednání posoudil současně i jako přečin podílnictví podle § 11 zák. č. 150/1969 Sb. Pojmovým znakem podílnictví je, že pachatel na sebe nebo na jiného převede věc, kterou někdo jiný získal přečinem nebo trestným činem. V ustanovení § 11 zák. č. 150/1969 Sb. sice není výslovně uvedeno, že musí jít o přečin spáchaný jinou osobou – na rozdíl od ustanovení § 134 odst. 1 písm. a) a § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kde se mluví o trestném činu spáchaném jinou osobou – ale z pojmu podílnictví a ze zákona plyne, že podílnictví přichází v úvahu teprve tehdy, když byl spáchán čin, z něhož převedená věc pochází. Byl-li ten, kdo na sebe věc převedl, sám spolupachatelem nebo účastníkem na činu jiného, nemůže být současně podílníkem.

Pachatel, který spáchal čin z podnětu návodce, není „jinou osobou“ ve smyslu pojmu podílnictví, nýbrž jednou z osob, které spolu s návodcem (účastníkem) provádějí trestnou činnost. Tuto součinnost považuje zákon za tak nebezpečnou pro společnost, že ji stíhá stejnou trestní sazbou jako pachatelství ( § 89 odst. 1 tr. zák., § 10 odst. 2 tr. zák., § 13 odst. 1 zák. čís. 150/1969 Sb.).

Jedná-li účastník v úmyslu přivlastnit si věc, k jejímuž odcizení jiného navádí nebo jinému pomáhá a skutečně si ji přivlastní, naplňuje tím znaky účastenství na činu, jímž byla věc získána, a nikoli současně znaky dalšího činu, tj. podílnictví.