Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 04.01.1971, sp. zn. 11 Tz 52/70, ECLI:CZ:NS:1971:11.TZ.52.1970.1

Mladistvému nelze uložit trest zákazu pobytu.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze 4. 1. 1971, 11 Tz 52/70.)

Rozsudkem samosoudce obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. května 1970 sp. zn. 2 Ta 41/70 byla mladistvá uznána vinnou přečinem příživnictví podle § 10 zák. č. 150/1969 Sb. o přečinech, protože se po kratší dobu zdržovala v Praze bez pracovního poměru, navštěvovala noční podniky, seznamovala se s různými muži, převážně cizinci, od nichž si nechala platit útratu a brala peníze za soulože.

Za to byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců podmíněně na zkušební dobu 2 roků. Podle ustanovení § 57 odst. 1 tr. zák. ve znění zák. č. 148/1969 Sb. (správně § 57a odst. 1) uložil jí soud zákaz pobytu na území hlavního města Prahy na 4 roky.

Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ČSR ve prospěch obviněné, Nejvyšší soud ČSR vyslovil porušení zákona v ustanoveních § 57a odst. 1 tr. zák. ve vztahu k § 78 tr. zák. a výrok o zákazu pobytu v napadeném rozsudku zrušil.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 13 odst. 1 zák. č. 150/1969 Sb. u přečinů uvedených v citovaném zákoně platí obdobně ustanovení obecné části trestního zákona s odchylkami uvedenými pod body a), b), které se však stíhání mladistvých netýkají. Znamená to, že i v trestním řízení o přečinu u mladistvého pachatele platí vždy obecná část trestního zákona, a to zvláštní ustanovení o stíhání mladistvých, zakotvená v hlavě sedmé.

Samosoudce obvodního soudu nepostupoval správně, když při ukládání trestu mladistvé uložil trest zákazu pobytu podle § 57a odst. 1 tr. zák. č. 148/1969 Sb., ač ustanovení § 78 tr. zák. uložení tohoto trestu mladistvému pachateli nedovoluje. Ustanovení § 78 tr. zák. nedoznalo novelou trestního zákona č. 148/1969 Sb. žádné změny, a proto nelze uložit mladistvému ani v řízení o přečinu podle zák. č. 150/1969 Sb. trest zákazu pobytu podle § 57a tr. zák.