Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 04.03.1970, sp. zn. 1 Tz 2/70, ECLI:CZ:NS:1970:1.TZ.2.1970.1

Odsouzení pro některý z trestných činů uvedených v § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. v souběhu s jiným trestným činem v tomto ustanovení neuvedeným tvoří z hlediska zahlazení odsouzení jeden celek a je tedy jiným odsouzením, než které má na mysli ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. března 1970 sp. zn. 1 Tz 2/70)

Pravomocným rozsudkem lidového soudu v Soběslavi ze dne 18. února 1956 sp. zn. T 12/56 byl M. Š. odsouzen pro trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. z r. 1950 a ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 odst. 1, 2 tr. zák. z r. 1950 k trestům odnětí svobody v trvání 16 měsíců, ztráty čestných práv občanských, propadnutí majetku a zákazu pobytu v okrese soběslavském.

V roce 1969 požádal odsouzený M. Š. o zahlazení odsouzení podle § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. Při neveřejném zasedání navrhl též okresní prokurátor, aby odsouzení bylo zahlazeno.

Pravomocným usnesením okresního soudu v Táboře ze dne 11. srpna 1969 sp. zn. Nt 113/69 bylo podle § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. zahlazeno odsouzení M. Š. vyslovené rozsudkem lidového soudu v Soběslavi ze dne 18. února 1956 sp. zn. T 12/56.

Nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona vyslovil, že tímto usnesením byl porušen zákon v ustanoveních § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. a § 134 odst. 2 tr. ř. a vadné usnesení zrušil.

Z odůvodnění:

Podle § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. se ze zákona zahlazují odsouzení osob odsouzených pro trestné činy podle § 113, § 135 a § 136 tr. zák. z r. 1950 souvisící s provozem jejich zemědělského nebo živnostenského podniku. M. Š. byl pravomocným rozsudkem lidového soudu v Soběslavi ze dne 18. února 1956 sp. zn. T 12/56 odsouzen nejen pro trestný čin ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 odst. 1 tr. zák. z r. 1950 v souvislosti s provozem zemědělského podniku, ale v souběhu též pro trestný čin rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. z r. 1950, tedy pro trestný čin, ohledně něhož ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. nestanoví zahlazení odsouzení ze zákona. Odsouzení pro některý z trestných činů uvedených v § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. v souběhu s jiným trestným činem v tomto ustanovení neuvedeným, tvoří z hlediska zahlazení odsouzení jeden celek a je tedy jiným odsouzením, než které má na mysli ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb.

Když okresní soud v Táboře napadeným usnesením zahladil odsouzení M. Š. pro trestné činy ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 odst. 1, 2 tr. zák. z r. 1950 a rozkrádání národního majetku podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. z r. 1950 vyslovené pravomocným rozsudkem lidového soudu v Soběslavi ze dne 18. února 1956 sp. zn. T 12/56, porušil zákon v ustanoveních § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. Okresní soud v napadeném usnesení ani blíže neuvedl na základě jakých právních úvah dospěl k závěru, že se na odsouzeného M. Š. vztahuje ustanovení § 26 odst. 1 zák. č. 82/1968 Sb. o zahlazení odsouzení. Tím porušil zákon též v ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř.