Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28.11.1968, sp. zn. 1 Cz 60/68, ECLI:CZ:NS:1968:1.CZ.60.1968.1

Pro určení doby, od níž se mění dřívější soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě (zvýšení, snížení, zrušení), není rozhodné, kdy byl podán návrh na zahájení řízení o novou úpravu výživného nebo kdy bylo vydáno usnesení o zahájení takového řízení, popř. ke kterému dni navrhli změnu dřívějšího soudního rozhodnutí účastníci řízení, nýbrž pouze, kdy došlo ke změně poměrů.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 28. 11. 1968, 1 Cz 60/68.)

Rozsudkem z 24. 3. 1966 zrušil obvodní soud pro Prahu 6 vyživovací povinnost otce k tehdy ještě nezletilému R. P. (stanovenou rozsudkem téhož obvodního soudu z 25. 3. 1964 částkou 400 Kčs měsíčně), a to s účinností od 1. 1. 1966; k tomuto dni navrhli zrušení vyživovací povinnosti otce oba rodiče i opatrovník nezletilého.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl výrokem rozsudku obvodního soudu o zrušení vyživovací povinnosti otce až ke dni 1. 1. 1966 porušen zákon a v tomto rozsahu rozsudek obvodního soudu zrušil.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení § 99 odst. 1 (prvá věta) zák. o rod. může soud i bez návrhu změnit dohody a soudní rozhodnutí o výživném pro nezletilé děti, změní-li se poměry; z ustanovení § 99 odst. 1 (druhá věta) zák. o rod. vyplývá, že tak lze učinit i za dobu minulou a že tedy z hlediska určení doby, od které má být výživné pro nezletilé děti zvýšeno, sníženo či zrušeno, není rozhodné podání návrhu nebo vydání usnesení o zahájení řízení, bylo-li řízení zahájeno z úřední povinnosti.

O tom, že v tomto řízení nerozhoduje den, k němuž navrhli změnu dřívějšího soudního rozhodnutí účastníci, nemůže být pochyb, jestliže se uváží, že soud může toto řízení zahájit i bez návrhu ( § 81 o. s. ř.) a postupuje v něm z úřední povinnosti, takže není vázán návrhy účastníků ani ohledně výše výživného, ani ohledně stanovení dne, od něhož má nastat změna na výživném ( § 153 odst. 2 o. s. ř.). Soud je při stanovení totoho dne vázán jen příslušnými zákonnými předpisy, které nepřipouštějí jiný výkladm než že rozhodným okamžikem pro určení počátku změny ve vyživovací povinnosti je doba, kdy došlo ke změně poměrů.

V této věci nevycházel soud z uvedených ustanovení zákona a nezjišťoval, od kdy byl tehdy ještě nezletilý R. P. schopen živit se sám. V odůvodnění svého rozsudku poukázal pouze na shodný návrh rodičů, s nímž souhlasil i opatrovník nezletilého, a zrušil vyživovací povinnost otce teprve od

1. 1. 1966.

Obvodní soud, který postupoval takto, porušil zákon v ustanoveních § 2, 5, 81 odst. 1, § 132, 153 a 163 o. s. ř. ve spojení s ustanoveními § 85 odst. 1, § 99 odst. 1 zák. o rod.