Rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 17.07.1968, sp. zn. 11 Co 395/68, ECLI:CZ:MSPH:1968:11.CO.395.1968.1

Státní notářství pro Prahu 7 potvrdilo dědicům ze zákona nabytí dědictví podle vypořádání dohodou z 5. 6. 1968.

Proti rozhodnutí státního notářství podal odvolání pozůstalý švagr S. č. , který dědil podle § 475 o. z. jako osoba žijící se zůstavitelem po dobu nejméně jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, a který z tohoto důvodu pečoval o společnou domácnost. Namítal, že dohoda o vypořádání dědictví neodpovídá jeho zásluhám o zůstavitele, jakož i tomu, co péčí zůstavitele ztratil na svém výdělku.

Městský soud v Praze vyhověl odvolání, byť z jiných důvodů; usnesením ze 17. 7. 1968 zrušil rozhodnutí státního notářství a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Dohodu o vypořádání dědictví uzavřeli nejprve odvolatel a pozůstalá sestra A. K., a to při jednání u státního notářství pro Prahu 7 dne 2. 5. 1968. Třetí dědic – pozůstalý bratr K. C. – nebyl přítomen, ale projevil souhlas s dohodou při výslechu u dožádaného státního notářství v Klatovech dne 21. 5. 1968. Všichni dědici učinili prohlášení, že „nežádají o písemné vyhotovení rozhodnutí o určení hodnoty dědictví a o schválení dohody o vypořádání dědictví a vzdávají se předem opravných prostředků proti těmto rozhodnutím“. Při jednání dne 5. 6. 1968, jemuž byla přítomna pouze dědička A. K., vydalo státní notářství rozhodnutí podle § 37 odst. 1 not. ř., rozhodnutí, jímž byla schválena dědická dohoda, jakož i rozhodnutí, proti němuž bylo podáno odvolání; jen posléze uvedené rozhodnutí bylo doručeno všem dědicům.

Podle § 39 odst. 2 (druhá věta) not. ř. lze vydat rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví až poté, když nabylo právní moci rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání dědictví. A v této věci se tak nestalo; státní notářství vycházelo totiž mylně z názoru, že se lze vzdát odvolání předem, tj. dříve než bylo rozhodnutí vyhlášeno, popř. vydáno. Je pravda, že notářský řád nestanoví v § 21 odst. 2 výslovně – jako občanský soudní řád v § 207 odst. 1 -,že je možno vzdát se odvolání proti rozhodnutí teprve po jeho vyhlášení; ovšem zmíněného ustanovení občanského soudního řádu je tu třeba použít podpůrně podle § 25 not. ř. Nutnosti podpůrného použití občanského soudního řádu nasvědčuje přesvědčivě ustanovení § 19 odst. 1 (druhá věta) not. ř., podle něhož nemusí být rozhodnutí doručováno jen tehdy, jestliže při jednání přítomný účastník prohlásí, že nežádá doručení písemného vyhotovení vyhlášeného rozhodnutí a že se vzdává práva odvolání. Z toho je zřejmé, že i notářský řád připouští vzdání se práva odvolání pouze proti rozhodnutí, které už bylo vyhlášeno.

V této věci se vzdali účastníci práva odvolání proti rozhodnutí o určení hodnoty dědictví a proti rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání dědictví předem při jednání, při němž nedošlo ještě k vyhlášení těchto rozhodnutí. To znamená, že jejich projevy o vzdání se práva odvolání nebyly právně účinné, že uvedená rozhodnutí nenabyla právní moci a že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví. Z toho plyne dále, že dědička A. K. se nemohla vzdát práva odvolání proti rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví, neboť není možné, aby rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví nabylo právní moci jen ohledně některého z dědiců.

Z těchto důvodů bylo nutno zrušit napadené rozhodnutí státního notářství a vrátit mu věc k dalšímu řízení. Úkolem státního notářství bude, aby nejprve doručilo rozhodnutí o určení hodnoty dědictví a rozhodnuté o schválení dohody o vypořádání dědictví všem účastníkům, vyčkalo právní moci těchto rozhodnutí a teprve potom vydalo rozhodnutí podle § 39 odst. 2 či odst. 3 not. ř.