Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23.08.1967, sp. zn. 9 Co 424/67, ECLI:CZ:KSPH:1967:9.CO.424.1967.1

K otázce povinnosti odpůrce zaplatit soudní poplatek za sepsání návrhu na rozvod manželství ( § 4 zák. č. 116/1966 Sb.).

Okresní soud v Nymburce rozhodl, že se manželství účastníků rozvádí. Schválil dohodu rodičů o úpravě výchovy, výživy a styků dítěte pro dobu po rozvodu a vyslovil, že účastníci nemají nárok na náhradu nákladů řízení a že odpůrce je povinen zaplatit čs. státu na soudním poplatku 580 Kčs. Výrok o povinnosti odpůrce zaplatit soudní poplatek odůvodnil okresní soud předpisem § 4 odst. 1 písm. d) zák. č. 116/1966 Sb.

Krajský soud v Praze změnil výrok napadeného rozhodnutí o soudním poplatku tak, že se soudní poplatek určuje částkou 400 Kčs.

Z odůvodnění:

Odpůrce podal odvolání jen do výroku o soudním poplatku a v odvolání dovozoval, že v částce 580 Kčs je zřejmě obsažen i poplatek 180 Kčs za sepsání návrhu na rozvod do protokolu pro navrhovatelku; jde o náklady řízení, které hradí navrhovatelka, pokud není od soudních poplatků osvobozena, a protože soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neprávem uložil odpůrci zaplatit čs. státu na soudním poplatku částku převyšující 400 Kčs.

Odvolací soud po přezkoumání věci shledal odvolání odpůrce oprávněným.

Podle § 1 zák. č. 116/1966 Sb. o soudních poplatcích jsou předmětem soudních poplatků jednotlivé úkony nebo řízení, uvedené v sazebníku soudních poplatků. Rozlišuje tedy citovaný zákon soudní poplatky za řízení a soudní poplatky za jednotlivé úkony, které na návrh jsou prováděny soudy.

Ustanovení § 4 zák. č. 116/1966 Sb. v odstavci 1 písm. d) stanoví, že pokud byl navrhovatel v soudním řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, je povinen zaplatit odpovídající část poplatku odpůrce, není-li také od poplatku osvobozen.

Tuto povinnost však odpůrce nemá mimo jiná řízení i v řízení o rozvod, jestliže soud tak rozhodne, nebo uloží-li náhradu nákladů řízení navrhovateli.

Z citace uvedeného předpisu jasně plyne, že tu jde pouze o soudní poplatek za řízení a nikoli i o soudní poplatek za jednotlivé úkony.

V souzené věci bylo navrhovatelce soudem prvního stupně přiznáno osvobození od soudních poplatků. Návrhu na rozvod bylo vyhověno, proto odpůrce stíhá povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení v částce 400 Kčs [z návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství podle položky 2 lit. a) sazebníku soudních poplatků], když soud prvního stupně nerozhodl, že tuto povinnost odpůrce nemá, a když vyslovil, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Pokud pak soud prvního stupně uložil odpůrci zaplatit čs. státu další částku 180 Kčs, tj. soudní poplatek za sepsání návrhu na rozvod do protokolu, je jeho rozhodnutí v rozporu s předpisem § 4 odst. 1 písm. d) zák. o soudních poplatcích.