Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 17.12.1965, sp. zn. 6 Co 533/65, ECLI:CZ:KSPH:1965:6.CO.533.1965.1

Došlo-li k neoprávněnému zásahu do práva žalobce na ochranu osobnosti před 1. dubnem 1964, nevznikl mu nárok na ochranu osobnosti podle § 11 a násl. o. z.

(Rozhodnutí krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 1965, 6 Co 533/65.)

Okresní soud Praha-západ zamítl návrh žalobce, který se domáhal zjištění, že posudek o něm vydaný dne 7. 12. 1959 a podepsaný žalovaným, není posudkem ZV ROH nebo jiné společenské organizace, ale pouze osobním projevem žalovaného a že údaje v posudku obsažené se nezakládají na pravdě a žalovanému se proto ukládá, aby se žalobci písemně omluvil. Toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že nešlo o neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti žalobce, jak má na mysli ustanovení § 13 o. z., neboť nejde o projev protiprávní a mimo to byl formulován kolektivně a nejde tedy výhradně jen o projev odpůrce, který za daného stavu není ve věci ani pasivně legitimován.

Krajský soud v Praze rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdil.

Z odůvodnění:

Odvolací soud se nejdříve zabýval námitkou žalovaného, kterou vznesl ihned ve svém vyjádření k návrhu, že občanského zákoníku nelze použít na souzený případ, poněvadž k inkriminované události došlo před účinností tohoto zákoníku, který tu nepůsobí zpětně. Tuto námitku soud prvého stupně v napadeném rozsudku vůbec neřešil.

Odpověď na tuto obranu žalovaného nutno hledat ve výkladu přechodného ustanovení § 498 o. z. Podle tohoto ustanovení, pokud není dále uvedeno jinak, řídí se ustanoveními občanského zákoníku i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Pro posouzení je důležitá věta za středníkem cit. ustanovení.

V souzeném případě vztahy mezi účastníky, z nichž vznikl žalobci nárok na ochranu osobnosti, vznikly v roce 1959, kdy byl vydán posudek ze dne 7. 12. 1959, jehož obsah je podle názoru žalobce neoprávněným zásahem do jeho práv na ochranu osobnosti ve smyslu ustanovení § 13 o. z. Stalo se tak tedy před 1. dubnem 1964, takže je nutno na souzený případ použíti dosavadních předpisů, tj. předpisů občanského zákona z roku 1950. Tento občanský zákon však nemá obdobného předpisu, jako je ustanovení § 13 občanského zákoníku z r. 1964. Nemohl tedy žalobci vzniknout nárok na ochranu osobnosti v tom směru, jak se toho dožaduje, poněvadž není podle občanského zákona z roku 1950 předpisu, který by mu tuto ochranu poskytoval.