Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.05.1965, sp. zn. 5 Co 330/65, ECLI:CZ:KSUL:1965:5.CO.330.1965.1

I procesní plná moc zaniká smrtí zastoupeného; je proto i v případě udělení procesní plné moci nutno postupovat podle § 107 odst. 3 o. s. ř.

(Rozhodnutí krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. května 1965, 5 Co 330/65.)

Okresní soud v Teplicích uložil žalovanému, jenž v průběhu řízení před soudem I. stupně zemřel, aby zaplatil žalobci náhradu škody za znehodnocené maso a uzeniny.

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z odůvodnění:

Rozhodnutí soudu I. stupně je ve svém výroku především v rozporu s ust. § 154 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. V době, kdy okresní soud o žalobě rozhodl, žalovaný již nežil. Proto neměla být ukládána povinnost k náhradě škody jemu. Po jeho smrti mělo být v řízení jednáno s jeho právními nástupci, nejspíše dědici. Poněvadž jde o spor majetkové povahy, mělo být řízení případně podle § 107 odst. 3 o. s. ř. přerušeno v zájmu zjištění dědiců, event. i výsledků řízení o projednání dědictví. Na nezbytnosti tohoto postupu nemění nic okolnost, že žalovaný byl zastoupen zmocněncem s procesní plnou mocí, poněvadž i takováto plná moc smrtí zastoupeného podle § 33 odst. 1, 3 o. z. zaniká a zástupce je povinen učinit ještě jen to, co nesnese odkladu, aby zastoupený neutrpěl na svých právech újmu.

Již z tohoto důvodu nezbývá, než rozsudek soudu I. stupně podle § 221 o. s. ř. pro vady řízení zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. V dalším řízení bude jeho úkolem zjistit dědice (podle obsahu spisu o projednání dědictví), pokračovat s nimi v řízení jako s právními nástupci žalovaného, ověřit i výsledky projednání dědictví a brát v úvahu ust. § § 470, 471 o. z. o odpovědnosti dědiců za dluhy zůstavitele. Pokud by nebylo dědiců a dědictví by připadlo státu, řídit se ust. § 472 o. z.

V dalším řízení bude konečně nezbytné prohloubit i dosavadní skutková zjištění dalším dokazováním, neboť jen tak si soud I. stupně zjedná dostatečnou oporu pro posouzení otázky, zda žalovaný J. P., jako vedoucí žalobcovy prodejny, v létě 1964 zkázu masa a uzenin ve smyslu § 2 zák. č. 71/1958 Sb. zavinil.

Poněvadž žalovaný namítal, že ke zkáze masa došlo v době pracovního volna v důsledku poruchy ve funkci chladicího zařízení prodejny, nutno zjistit nejen obsah zápisu, konstatujícího zkázu zboží (příp. stupeň zkázy), ale též povahu závady na chladicím zařízení a její důsledky. Potřebné důkazy nutno provést i o tom, zda snad žalovaný nevytvořil příliš velkou zásobu masa v prodejně, zda se neopomenul postarat o včasné zpracování masa a jak si v prodejně při hospodaření s masem počínal.