Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.02.1966, sp. zn. 4 To 486/65, ECLI:CZ:KSUL:1966:4.TO.486.1965.1

Okresní prokurátor v Chomutově podal okresnímu soudu tamtéž návrh ve věci provinění podle § 1a, b zák. č. 58/1965 Sb. proti provinilému A proto, že dne 30. 8. 1965 v K v podnapilém stavu nadával a vyhrožoval občanu L a udeřil jej. Dobýval se do místnosti, kde L bydlí, takže tento musel utéci oknem, tedy, že nepřístojným chováním, výhrůžkami a urážlivými výroky narušil soudružské soužití občanů, ač v posledních 3 letech byl postižen pro trestný čin obdobné povahy a celkové zhodnocení způsobu jeho dosavadního života ukazuje, že od postihu místním lidovým soudem nelze očekávat jeho nápravu.

Okresní soud usnesením z 8. 12. 1965 sp. zn. 5 T 679/65 návrh okresního prokurátora postoupil místnímu lidovému soudu k dalšímu řízení a rozhodnutí.

Ke stížnosti okresního prokurátora krajský soud v Ústí nad Labem napadené usnesení okresního soudu zrušil a tomuto přikázal věc projednat a rozhodnout.

Z odůvodnění:

Napadeným usnesením postoupil okresní soud místnímu lidovému soudu v Kadani k rozhodnutí návrh prokurátora, kterým prokurátor navrhl podle § 3 zák. č. 58/1965 Sb., aby před okresním soudem bylo projednáno provinění A, které spáchal dne 30. srpna 1965 v Kadani tím, že v podnapilém stavu na chodbě domu nadával a vyhrožoval L, udeřil jej a dobýval se do místnosti, kde L bydlí, takže L musel utéci oknem. Okresní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že jednání A je správně charakterizováno jako provinění podle § 19 písm. a) zák. č. 38/1961 Sb., že však není důvodu k projednání věci před okresním soudem, protože odsouzení A rozsudkem okresního soudu v Chomutově z 16. dubna 1964 sp. zn. 4 T 50/64 pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. bylo amnestií presidenta republiky prominuto s účinky, že se na něho hledí, jakoby nebyl odsouzen. Není tedy splněn předpoklad § 1 písm. a) zák. č. 58/1965 Sb., že totiž byl A v posledním roce před spácháním nyní stíhaného provinění postižen pro některá z provinění nebo přestupek uvedený v citovaném ustanovení anebo v posledních třech letech odsouzen pro některý z trestných činů podobné povahy.

Prokurátor ve stížnosti proti tomuto usnesení namítal, že prominutí podmíněného odsouzení amnestií presidenta republiky z 9. května 1965 není rozhodující, protože podle § 1 zákona č. 58/1965 je podmínkou projednání věci před okresním soudem již to, že pachatel byl pro některý z trestných činů obdobné povahy odsouzen. Prokurátor dále namítá, že A má sklon k požívání alkoholických nápojů a dopouští se výtržnictví a krátce před proviněním nyní stíhaným byl potrestán orgánem VB pokutou za to, že do okna poškozeného hodil láhev od vína. A byl kromě toho osmkrát trestán i dlouhodobými tresty a nevedlo to k jeho nápravě. Prokurátor proto navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a okresnímu soudu uloženo tuto věc projednat a rozhodnout.

Krajský soud po přezkoumání usnesení a obsahu spisu došel k závěru, že stížnost prokurátora je důvodná. Není správný názor prokurátora, že prominutí odsouzení s účinky, že se na pachatele hledí jakoby nebyl odsouzen, je pro posouzení věci z hlediska § 1 zák. č. 58/1965 Sb. nerozhodné. Rozhodnutí presidenta republiky podle čl. I. odst. 2 zakládá zákonnou fikci, že na pachatele, který je účasten amnestie, se hledí jakoby nebyl odsouzen. Jde o zákonnou fikci, která nenahrazuje zahlazení odsouzení. Důsledkem této fikce je, že nemohou nastat nadále účinky, které zákon spojuje s odsouzením. Nelze např. použít ustanovení o souhrnném trestu ( § 35 odst. 2, 3 tr. zák.), předcházející odsouzení takto prominuté nemůže být považováno za přitěžující okolnost ve smyslu § 34 písm. j) tr. zák. Důsledně tedy nemůže být ani takovéto odsouzení jedním z předpokladů postihu před okresním soudem podle § 1 zák. č. 58/1965 Sb.

Krajský soud však je toho názoru, že předpoklady § 1 písm. a) cit. zákona jsou splněny v tom, že A podle vlastního doznání, podle svědectví poškozeného L i podle návrhu konečného opatření byl postižen orgánem VB blokovou pokutou 100,- Kčs za to, že dne 14. června 1965 po půlnoci rozbil okno poškozeného vhozením litrové láhve od vína. Tento čin je přestupkem ve smyslu je § 19 zák. č. 60/1961 Sb. a A byl za něj postižen blokovou pokutou. Postižení pokutou uloženou orgánem VB je postihem ve smyslu zákona č. 60/1961 Sb., neboť v § 29 tohoto zákona je stanoveno, že orgány pověřené okresními národními výbory nebo vyhláškou ministra vnitra vydanou v dohodě s příslušnými ústředními úřady, mohou za přestupek ukládat a vybírat pokuty do 100,- Kčs bez dalšího projednání, je-li přestupek spolehlivě zjištěn a nestačí-li domluva (blokové řízení). Odepře-li občan pokutu zaplatit, projedná přestupek příslušný orgán národního výboru. Podle vyhlášky ministerstva vnitra č. 61/1961 Sb. o blokovém řízení byly mimo jiné zmocněny v oboru své působnosti ukládat a vybírat pokuty do 100,- Kčs i orgány Veřejné bezpečnosti. Postižení blokovou pokutou za přestupek je tedy postihem ve smyslu § 1 zák. č. 58/1965 Sb. U A je dán i předpoklad § 1 písm. b) cit. zák., že by totiž od postihu před místním lidovým soudem nebylo lze očekávat nápravu. A byl již osmkrát odsouzen, z toho pětkrát od r. 1950 za závažné trestné činy. Z posledního dlouhodobého trestu byl podmíněně propuštěn dne 22. prosince 1963 se zkušební dobou do 22. 12. 1964. Podle zprávy o pověsti má sklony k požívání alkoholických nápojů a ve stavu podnapilosti je vznětlivé a prudké povahy a náchylný k drobným výtržnostem a násilnostem. Také provinění, pro které je nyní stíhán, spáchal pod vlivem alkoholických nápojů. Celkové hodnocení dosavadního způsobu jeho života tedy ukazuje, že od postihu před místním lidovým soudem jeho nápravu očekávat nelze.

Jsou tu tedy předpoklady pro jeho postih před okresním soudem ve smyslu zákona č. 58/1965 Sb. a proto krajský soud ke stížnosti prokurátora napadené usnesení zrušil a okresnímu soudu uložil, aby věc podle zákona projednal a rozhodl.