Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 10.08.1965, sp. zn. 6 Cz 107/65, ECLI:CZ:NS:1965:6.CZ.107.1965.1

Ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán i rozhodnutím, vydaným v blokovém řízení.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 1965, 6 Cz 107/65.)

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 1000,- Kčs s odůvodněním, že žalovaný porušením svých povinností z pracovního poměru zavinil škodu, kterou žalobce musel poškozené osobě uhradit. Svůj nárok opřel žalobce o ustanovení § § 2 a 6 zák. č. 71/1958 Sb.

Okresní soud v Ostravě zamítl žalobu, a to v podstatě z toho důvodu, že vedení podniku nevytvořilo žalovanému takové pracovní podmínky, které by umožňovaly správný výkon jeho povinností, takže, podle názoru okresního soudu, nelze žalovanému přičítat zavinění na vzniku škody.

Žalobce proti tomuto rozsudku podal odvolání, ve kterém namítal, že žalovaný byl pro čin, z něhož vznikla škoda, potrestán v blokovém řízení a že tímto rozhodnutím byl v občanskoprávním řízení soud vázán.

Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k novému jednání a rozhodnutí. Přitom vyslovil krajský soud pro soud I. stupně závazný názor ( § 226 o. s. ř.), podle něhož není soud podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím vydaným v blokovém řízení.

Krajský soud v důvodech tohoto svého usnesení dospívá k závěru, že podstata blokového řízení nezaručuje vydání takového rozhodnutí, které by bylo v souladu s vůdčí zásadou civilního řízení tj. zásadou zjištění objektivní pravdy.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podanou generálním prokurátorem, že rozhodnutím krajského soudu v Ostravě byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Nelze pochybovat o správnosti názoru, že vůdčí zásadou občanského procesu je zjištění objektivní pravdy.

Než i ustanovení zák. č. 60/1961 Sb. o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku zdůrazňuje zjišťování objektivní pravdy. Vyplývá to z ustanovení § 30 zák. č. 60/1961 Sb., podle něhož pro projednávání přestupků platí obecné předpisy o správ. řízení, zejména též o přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení. Toto ustanovení z okruhu své platnosti nevyjímá postup podle § 29 zák. č. 60/1961 Sb., upravující blokové řízení.

V ustanovení § 2 vládního nařízení č. 91/1960 Sb., o správním řízení, je pak zakotvena povinnost národních výborů zabývat se odpovědně a svědomitě každou projednávanou věcí, dát účastníkům správního řízení příležitost, aby mohli svá práva a oprávněné zájmy účinně obhájit, poskytovat jim potřebnou pomoc a poučení a pečovat o to, aby neutrpěli v řízení újmu pro nedostatek znalostí přepisů. Povinnost zajistit co nejúplněji a nejpřesněji skutkový stav věci, je pak národním výborům a s ohledem na ustanovení § 32 cit. vl. nař. i jiným orgánům státní správy, výslovně uložena ustanovením § 8 cit. vl. nař. I kdyby tedy nebylo možno povinnost spolehlivého zjištění skutkového stavu dovodit z ustanovení § 29 zák. č. 60/1961 Sb., bylo by ji třeba s ohledem na odkaz uvedený v § 30 a s ohledem na ustanovení § 32 vl. nař. č. 91/1960 Sb. vyvozovat z obecných předpisů o správním řízení. Krajský soud však přehlédl, že zásada zjišťování skutečného stavu věci je zakotvena přímo v ustanovení § 29 odst. 1 zák. č. 60/1961 Sb., podle něhož k potrestání v blokovém řízení může dojít jen za předpokladu, že přestupek je spolehlivě zjištěn. Toto speciální ustanovení zaručuje tudíž rovněž dodržení zásady objektivní pravdy.

Na této skutečnosti nemění nic ustanovení odst. 3, které vylučuje odvolání v blokovém řízení. O ochranu potrestaného je postaráno plně jednak tím, že ten, komu by měla být uložena bloková pokuta, má právo zaplacení odmítnout a tím vyvolat normální správní řízení. Nehledě k tomu je ochrana – mimo oprávnění prokurátora podat protest – zabezpečena i na podkladě ustanovení § 24 vládního nařízení č. 91/1960 Sb. Všechny tyto skutečnosti tudíž ukazují na to, že charakter blokového řízení podle § 29 zák. č. 60/1961 Sb. je takový, že blokové potrestání předpokládá nutně bezpečné zjištění přestupku a tudíž i dodržení principu objektivní pravdy. Zákon tedy nevylučuje vázanost soudu rozhodnutím v blokovém řízení, protože toto řízení splňuje všechny předpoklady, ze kterých vychází § 135 odst. 1, o. s. ř., když určuje vázanost soudu rozhodnutím příslušného orgánu o tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal.