Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 26.06.1965, sp. zn. 5 Cz 40/65, ECLI:CZ:NS:1965:5.CZ.40.1965.1

Rozhodování o žalobě, jíž je proti plátci mzdy uplatňováno právo na vyplacení částek, jež měly být při výkonu rozhodnutí sraženy ze mzdy povinného, patří do pravomoci soudů, i když kde o spor mezi socialistickými organizacemi.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1965, 5 Cz 40/65.)

Žalobou, podanou dne 19. 3. 1964 u okresního soudu v Žilině, domáhal se žalobce, národní podnik N. B., pod. řed. v Ž., zaplacení částky 207,60 Kčs s přísl. V žalobě uváděl, že na základě pravomocného platebního rozkazu, vydaného proti žalovanému J. P. okresním soudem v Žilině, byla u téhož soudu povolena exekuce na plat dlužníka J. P., který pobíral u Státních lesů, pod. řed. v Ž. Tento podnik však srážky z platu dlužníka neprováděl a žalobci je nevyplatil.

Okresní soud v Žilině rozhodl o žalobě národního podniku N. B., proti žalovaným Státním lesům tak, že vyslovil svou věcnou nepříslušnost a řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení o zastavení řízení bude věc postoupena Státní arbitráži v B. B. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že jde o vztah mezi dvěma socialistickými organizacemi, který zakládá pravomoc Státní arbitráže.

Krajský soud v Bánské Bystrici k odvolání žalobce rozhodnutí okresního soudu potvrdil. K námitce žalobce, že pravomoc soudu je dána ustanovením § 292 o. s. ř., zaujal krajský soud stanovisko, že podle tohoto ustanovení mohou u soudu uplatnit právo na vyplácení částek, které měly být plátcem mzdy ze mzdy povinného sraženy, jen občané, nikoli však socialistická organizace. Poukazoval při tom na to, že hospodářská arbitráž nerozhoduje jen o těch sporech mezi socialistickými organizacemi, které jsou v ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 121/1962 Sb. o hospodářské arbitráži výslovně vypočteny a že ani z ustanovení § 2 odst. 3 zákona o hospodářské arbitráži nelze vyvodit, že by právo uvedené v § 292 o. s. ř. mohla socialistická organizace uplatnit u soudu, neboť občanský soudní řád není ve vztahu k zákonu č. 121/1962 Sb. předpisem zvláštním, naopak má povahu všeobecného předpisu a zákon č. 121/1962 Sb. má vůči němu povahu předpisu zvláštního.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutími obou soudů byl porušen zákon a tato rozhodnutí zrušil.

Z odůvodnění:

Hospodářská arbitráž jako orgán, povolaný řešit dodavatelsko-odběratelské a majetkové vztahy mezi socialistickými organizacemi, je, kromě jiných úkolů, podle § 1 písm. a) zák. č. 121/1962 Sb. výlučně oprávněna projednávat a rozhodovat hospodářské spory mezi socialistickými organizacemi. Hospodářskými spory jsou i takové spory mezi socialistickými organizacemi ( § 2 odst. 1 písm. b) cit. zákona). Výjimku tvoří spory v § 2 odst. 2 tohoto zákona vyjmenované a podle § 2 odst. 3 zákona spory mezi socialistickými organizacemi, k jejichž rozhodování je podle zvláštních předpisů příslušný jiný orgán.

Ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného v § 292 stanoví, že v případě, kdy plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas, nebo provede-li je v menším než stanoveném rozsahu, nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.

Legitimaci k žalobě oprávněného proti plátci mzdy, jímž je nejčastěji socialistická organizace, na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy, dává tímto ustavením procesní předpis. Oprávněný – ať jím je občan nebo socialistické organizace – uplatňuje na základě tohoto ustanovení vůči plátci mzdy jen nárok povinného na ty částky mzdy, jež byly postiženy nařízením výkonu rozhodnutí. Na hmotně právní povaze vztahu mezi oprávněným a povinným, i při uplatnění nároku podle § 292 o. s. ř., se však nic nemění.

Ustanovení § 292 o. s. ř., které stanoví postup při tomto způsobu výkonu rozhodnutí upravujícího vzájemné právní vztahy mezi občany nebo mezi občany a socialistickými organizacemi, svěřuje rozhodování těchto sporů soudům bez zřetele na to, zda oprávněným, který vůči plátci mzdy bude nárok uplatňovat, je občan nebo socialistická organizace.

Řešení tohoto vztahu mezi oprávněným a plátcem ze mzdy, vzniklým při výkonu rozhodnutí vydaného v občanskoprávní věci, není proto majetkovým sporem mezi socialistickými organizacemi, jak má na mysli ustanovení § 2 odst. 1 písm. b) zák. č. 121/1962 Sb. Rozhodování o tomto nároku je pak výslovně ustanovením § 292 o. s. ř. svěřeno soudu. Občanský soudní řád při výkonu rozhodnutí ostatně i v jiných případech stanoví, že k rozhodnutí o právech účastníků řízení, po případě i jiných osob, je povolán nikoli soud provádějící výkon rozhodnutí, nýbrž soud po provedení samostatného nalézacího řízení (srov. kupř. § 267 odst. 1, 2, o. s. ř.).

Jestliže soudy obou stupňů v projednávané věci dospěly ve svých rozhodnutích k závěru, že není dána pravomoc soudů, porušily zákon v ustanoveních § § 1, 7, 292 o. s. ř. v souvislosti s ustanovením § 2 zák. č. 121/1962 Sb.