Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 03.09.1965, sp. zn. 6 Tz 38/65, ECLI:CZ:NS:1965:6.TZ.38.1965.1

Jízdu na tandemu (druhém sedadle) motocyklu nelze považovat za výkon zaměstnání nebo činnosti ve smyslu ustanovení § 201 tr. zák.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 3. 9 .1965 – 6 Tz 38/65.)

Okresní soud v Kroměříži uznal obviněného K. vinným trestným činem opilství podle § 201 tr. zák., který spáchal tím, že vypil přesně nezjištěné množství alkoholických nápojů a pak jel jako tandemista na motocyklu řízeném spoluobviněným J. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 201 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti (5) měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona rozsudek okresního soudu v Kroměříži v celém rozsahu ohledně obviněného K. zrušil a obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.

V odůvodnění napadeného rozsudku, které – v rozporu s požadavky ustanovení § 125 tr. ř. – neobsahuje podrobnější rozvedení právních úvah soudu, se naznačuje, že soud v tomto směru vycházel ze zjištění, že „sezení obžalovaného na tandemu bylo labilní a mohlo ovlivňovat řízení motocyklu“.

Trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. se dopustí ten, kdo poté, co požil alkoholické nápoje, vykonává zaměstnání nebo činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Z citovaného ustanovení vyplývá, že zákon nemá na mysli výkon jakéhokoli zaměstnání nebo jakékoli činnosti, nýbrž pouze takového zaměstnání nebo činnosti, jejichž bezpečný výkon předpokládá soustředěnou pozornost a pohotovost, přičemž i menší oslabení normálních psychických a fyzických schopností vyvolává možnost v zákoně uvedeného ohrožení. Typickou činností v tomto směru ke nepochybně řízení motorového vozidla, které vyžaduje – aby k zmíněnému ohrožení nedošlo – schopnost správných a včasných smyslových vjemů a pohotových reakcí na různé situace, vznikající v dopravním provozu.

Činnost tandemisty, tj. osoby dopravované na druhém sedle motocyklu, je však oproti této činnosti značně odlišná. Situace tandemisty se vzhledem k povaze jednostopého vozidla sice poněkud liší od situace osoby dopravované v automobilu (nebo jiném vícestopém vozidle), zejména omezením volnosti pohybu a jistými nároky na udržování rovnováhy, přesto však jde v podstatě o činnost více méně pasivní, nevyžadující ani zvláštních znalostí ani zvláštních psychických nebo fyzických schopností. To plyne i z toho, že jednou podmínkou pro jízdu na druhém sedle motocyklu podle § 25 odst. 3 vyhlášky č. 141/1960 Sb. je věk vyšší něž 7 let; jinak pro tandemistu platí základní pravidlo, uvedené v § 1 citované vyhlášky, zavazující obecně všechny účastníky silničního provozu, včetně chodců. Tandemista může sice svým chováním řízení motocyklu ovlivnit a tak – stejně jako např. chodec – způsobit dopravní nehodu, avšak na řízení motocyklu se nijak aktivně nepodílí. Pouhou jízdu na tandemu motocyklu proto nelze považovat za výkon činnost ve smyslu ustanovení § 201 tr. zák.

Protože byly splněny podmínky ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud sám ve věci tak, že obviněného K. podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zprostil, když z důvodů výše uvedených dospěl k závěru, že zjištěné jednání obžalovaného není trestným činem. 1)

1) Poznámka: K opačnému rozhodnutí uveřejněnému pod č. 57 sb. rozh. trest. roč. 1953, které vycházelo ve znění § 187 odst. 2 tr. zák. z roku 1950, nelze vzhledem k zákonným znakům uvedeným v ustanovení § 201 tr. zák., dnes již přihlížet.