Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20.10.1964, sp. zn. 5 Cz 85/64, ECLI:CZ:NS:1964:5.CZ.85.1964.1

Ochranný svaz autorský se domáhal žalobou na žalované tělovýchovné organizaci zaplacení autorských odměn za užití hudebních děl provedených veřejně při sportovních utkáních v ledním hokeji v době od 29. 10. 1962 do 19. 2. 1963, jichž byla žalovaná organizace pořadatelem.

Okresní soud v Karlových Varech usnesením z 19. 6. 1963 odmítl žalobu s tím, že věc bude postoupena krajské státní arbitráži v Plzni.

Krajský soud v Plzni, projednávaje věc ke stížnosti žalobce, rozhodnutí okresního soudu usnesením z 26. 7. 1963 potvrdil. Vycházel stejně jako soud prvního stupně z názoru, že jde o majetkový spor mezi socialistickými organizacemi, který přísluší ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 121/1962 Sb. projednat a rozhodnout hospodářské arbitráži, takže není dána pravomoc soudu.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutími obou soudů byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Nárok na zaplacení autorské odměny za veřejné užití hudebního díla je nepochybně občanskoprávní věcí náležející do pravomoci obecných soudů ( § 3 o. s. ř. z r. 1950), pokud zvláštním předpisem nebylo stanoveno jinak. Za platnosti zákona č. 121/1962 Sb. o hospodářské arbitráži jsou podle § 1 písm. a) tohoto zákona orgány hospodářské arbitráže povolány projednávat a rozhodovat zásadně všechny hospodářské spory mezi socialistickými organizacemi, kromě sporů uvedených v § 2 odst. 2, 3 cit. zák. Šlo tedy o to, zda i v projednávané věci jde o spor spadající ve smyslu § 2 odst. 1 tohoto zákona do pravomoci hospodářské arbitráže, jímž podle příkladmého výpočtu v tomto ustanovení uvedeného jsou také majetkové spory mezi socialistickými organizacemi.

Nárok uplatněný žalobcem se opírá o ustanovení § 10 vyhl. min. školství a kultury č. 99/1958 Ú. l., jímž podle zmocnění obsaženého v § 72 odst. 1 zákona č. 115/1953 Sb. o právu autorském bylo žalobci poskytnuto výhradné oprávnění vybírat autorské odměny příslušející autorům za užití hudebních děl. Žalobce jako ochranná autorská organizace, zajišťující ochranu osobněprávních, majetkoprávních a sociálních zájmů svých členů, podle těchto ustanovení jen vybírá odměnu, jež autoru za užití díla podle § 15 písm. c) autorského zákona přísluší. Nedošlo-li k převodu majetkových práv za užití těchto děl na některou socialistickou organizaci ve smyslu ustanovení § 26 odst. 1 autorského zákona, odvede ochranná autorská organizace vybrané odměny po srážce nákladů své činnosti ( § 11 vyhl. č. 99/1958 Ú. l.), případně příspěvku na kulturní fond ( § 76 autorského zákona, § § 1, 3 vlád. vyhl. č. 127/1954 Ú. l.), autoru nebo jeho dědici.

Nejde proto v takovém případě o hospodářské vztahy mezi socialistickými organizacemi, k jejichž příznivějšímu utváření mají orgány hospodářské arbitráže působit nejen řešením sporů, ale i zásahy výchovného charakteru a zkoumáním příčin závad v činnosti socialistických organizací podle ust. § 1 zákona č. 121/1962 Sb. Za uvedených podmínek není ani za platnosti zákona č. 121/1962 Sb. o hospodářské arbitráži pravomoc soudů k projednávání takového nároku vyloučena.

Rozhodnutím soudů obou stupňů, které při posuzování věci vycházely z jiného právního názoru, byl proto porušen zákon v ustanovení § 3 o. s. ř. z r. 1950 ve spojení s ustanoveními § 15 písm. c), § 72 odst. 1 zák. č. 115/1953 Sb., § 10 vyhl. č. 99/1958 Ú. l. a § § 1, 2 odst. 1 zák. č. 121/1962 Sb.

Srov. rozhodnutí č. 18 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR roč. 1961.