Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.07.1963, sp. zn. 2 To 296/63, ECLI:CZ:KSBR:1963:2.TO.296.1963.1

Právní věta:

O tom, zda odsouzený, kterému byl trest prominut milostí nebo amnestií presidenta republiky, splnil uloženou podmínku či nikoli, nerozhoduje soud, nýbrž ministerstvo spravedlnosti (na Slovensku odbor SNR pro spravedlnost). Postup při tomto řízení je upraven instrukcí ministerstva spravedlnosti ze dne 27. prosince 1961 č. j. 1521/61-L.

Soud: Krajský soud v Brně
Datum rozhodnutí: 23.07.1963
Spisová značka: 2 To 296/63
Číslo rozhodnutí: 6
Rok: 1964
Sešit: 1-2
Typ rozhodnutí: Usnesení
Heslo: Amnestie, Milost, Osvědčení podmíněně odsouzeného
Druh: Rozhodnutí ve věcech trestních
Sbírkový text rozhodnutí

Okresní soud v Jihlavě rozhodl, že nepodmíněný trest odnětí svobody uložený odsouzenému rozsudkem téhož soudu pro trestný čin obecného ohrožení podle § 192 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. a trestný čin poškozování majetku v socialistickém vlastnictví podle § 246 odst. 1 zák. č. 86/50 Sb., prominutý mu na základě amnestie presidenta republiky z 9. 5. 1960, se vykoná.

Krajský soud ke stížnosti odsouzeného napadené usnesení zrušil.

Z odůvodnění:

Okresní soud přehlédl, že trestní řád v žádném svém ustanovení nezmocňuje soud, aby rozhodoval o tom, zda odsouzený, kterému byl trest podmíněně prominut milostí presidenta republiky, splnil uloženou podmínku či nikoli. Podle ustanovení § 369 tr. ř. má soud sledovat jen plnění podmínek a převýchovu odsouzeného. To znamená, že soud předloží spisy spolu s výsledky šetření ministerstvu spravedlnosti, jestliže zjistí, že odsouzený neplní podmínky, za kterých mu byl trest amnestií prominut. Zařídí pak výkon trestu, jestliže ministerstvo spravedlnosti sdělí, že bylo rozhodnuto vykonat trest, pod podmínkou dříve prominutý.

Poněvadž však okresní soud postupoval podle ustanovení § 368 tr. ř., který se týká výlučně rozhodování o použití amnestie, porušil zákon a z tohoto důvodu bylo nutno jím vydané usnesení zrušit.

Poznámka:

Z hlediska širšího výkladu je nutno odkázat na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu z 22. 3. 1962 – St 26/62.