Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27.01.1962, sp. zn. 3 Cz 83/61, ECLI:CZ:NS:1962:3.CZ.83.1961.1

Při rozhodování o povolení osvobození od placení soudních poplatků a záloh je třeba zjišťovat i skutečnosti, potřebné k politicky správnému určení třídní příslušnosti účastníků.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 27. ledna 1962, 3 Cz 83/61)

Obvodní soud pro Prahu 1 uložil odpůrkyni, aby zaplatila soudní poplatek za řízení v prvním a druhém stupni, a to podle § 4 odst. 3 zák. č. 173/1950 Sb., vzhledem k tomu, že navrhovatel byl osvobozen od placení soudního poplatku.

Městský soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu, že usneseními obou soudů byl porušen zákon.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 povolil navrhovateli osvobození od soudních poplatků a záloh na základě potvrzení o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech, podle něhož navrhovatel je zaměstnán jako výpomocný pokladník od 8. května 1960 a jeho čistý měsíční příjem za měsíce květen a červen 1960 činil 342,- Kčs a 346,- Kčs. Podle téhož potvrzení měl navrhovatel příjem z rodinného domu ve výši 720,- Kčs za rok 1959.

Při povolení osvobození od placení soudních poplatků a záloh nehodnotil soud všechny podstatné okolnosti, z nichž je nutno vycházet, aby rozhodnutí soudu bylo v souladu se zákonem a aby příslušná zákonná ustanovení byla vykládána zejména i s přihlédnutím ke směrnici pléna Nejvyššího soudu Pls 4/58. V této směrnici, zabývající se správným třídním výkladem zákonů ve věcech občanskoprávních, je uloženo soudům, aby věnovaly zvýšenou pozornost náležitému zjišťování skutkového stavu věci za třídního přístupu k řešení dané otázky.

Soud si měl blíže ověřit osobní i majetkové poměry navrhovatele. Měl zjistit, jaké zaměstnání měl navrhovatel před tím, nežli dne 8. května 1960 nastoupil místo výpomocného pokladníka a měl u příslušných orgánů si vyžádat podrobnou zprávu o osobě navrhovatele. Kdyby tak byl učinil, byl by zjistil, jak to vychází najevo ze zprávy OO-VB v Praze, že otec navrhovatele byl starožitníkem, že tuto živnost provozoval navrhovatel po otci až do jejího zrušení v únoru r. 1948, že poté pracoval ve filmových ateliérech na Barrandově, že vlastní dům, v němž obývá vícepokojový byt, a že veřejného života se nezúčastňuje. Kdyby byl soud tyto okolnosti vyšetřoval, byl by musel uvažovat, zda navrhovatel vzhledem ke svému dřívějšímu zaměstnání a třídní příslušnosti nemá ještě jiné zdroje příjmů, zejména nemá-li úspory a cenné movitosti, a zda tudíž není schopen zaplatit soudní poplatek a nést náklady řízení bez ohrožení své potřebné vlastní výživy.