Rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 52/61, ECLI:CZ:KSBR:2022:5.TO.52.1961.1

První soud odsoudil obžalovanou pro trestný čin spekulace podle § 117 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků a vyslovil vedlejší trest propadnutí celého jmění. Trestné činnosti se dopustila tím, že v době od roku 1957 do počátku ledna roku 1962 jako bývalá majitelka obchodu s hodinami a klenoty měla ve svém držení a přechovávala ze zištných pohnutek větší množství stříbrných a zlatých předmětů jako hodinek, prstenů, náušnic, tabatěrek, příborů, apod. v ceně nejméně 82 257,- Kčs, které při likvidaci své živnosti v roce 1948 zatajila a ponechala si je s úmyslem docílit jejich rozprodejem neoprávněný prospěch.

Krajský soud v Brně odvolání obžalované zamítl.

Z odůvodnění:

Rozsudek napadla odvoláním obžalovaná, která vytýká prvnímu soudu, že nesprávně zhodnotil okolnosti rozhodné pro výměru trestu, dostatečně nepřihlédl k její osobě, stáří a zdravotnímu stavu, zlaté předměty ocenil příliš vysoko a uložil jí příliš přísný trest odnětí svobody a neprávem jí uložil vedlejší trest propadnutí jmění.

Odvolací soud, přezkoumav napadený rozsudek a správnost řízení, které předcházelo rozsudku, neshledal v žádném směru pochybení. První soud provedl správná skutková zjištění a vyvodil z nich zákonu odpovídající právní závěry. Obžalovaná jako bývalá majitelka obchodu s hodinami a klenoty zatajila při likvidaci živnosti v roce 1948 stříbrné a zlaté předměty v ceně nejméně 82 257,- Kčs, když první soud vyloučil ze zajištěných věcí předměty, které obžalovaná nepochybně používala k osobní potřebě. Námitce obžalované, že předměty byly oceněny příliš vysokou částkou, nelze přisvědčiti. Odvolací soud zjistil z protokolu o výpovědi znalce, že tento při odhadu zlatých předmětů, šperků a jiných cenných věcí postupoval podle směrnice ministerstva hutního průmyslu z prosince 1960 a že při výpočtu ohodnocení jednotlivých věcí uváděl maloobchodní ceny. Při odhadu počítal průměrně jeden gram zlata ryzosti 585, tj. 14 karátové zlato po 70,- Kčs, ačkoliv obchod platí za gram zlata této ryzosti u státní banky 78,- Kčs. Podle vyjádření znalce byla s účinností od 1. 2. 1961 snížena cena ryzího zlata dentálního za 1 gram ze 150,- Kčs na 90,- Kčs, a to cenu zlata pro účely léčebné péče a nikoliv u zlata používaného za účelem obchodu. Většina předmětů, které znalec oceňoval, byly dosud nepoužívané kusy, takže jejich hodnota nebyla snížena opotřebením. Oceněné šperky nebyly zastaralé a poškozené, takže se nejednalo o těžko prodejné předměty.

Vzhledem k tomu, že znalec ocenil předměty podle platných maloobchodních cen, nelze ohodnocení předmětů zjištěné prvním soudem považovati za nepřiměřeně vysoké. Při stanovení cen jednotlivých šperků nelze bráti v úvahu jen obsah zlata, protože se jednalo o zpracované zlato a cena předmětů se neřídila jen váhou zlata, nýbrž také tím, jakých drahokamům bylo použito při zpracování zlata. Tím jsou vysvětleny rozdíly v cenách prstenů v případech, kdy tyto mají stejný obsah zlata. Pokud si obžalovaná ocenila předměty jen částkou kolem 30 000,- Kčs, počítala podle vlastního vyjádření nákupní ceny, které jsou podstatně nižší než maloobchodní ceny. Při posuzování trestné činnosti spekulace nelze vzíti za základ velkoobchodní ceny, nýbrž maloobchodní ceny, jak správně učinil první soud, z důvodů blíže vysvětlených v rozhodnutích uveřejněných pod č. 18/57 a 77/58 sb. rozh. tr.

Při výměře trestu odnětí svobody, který se blíží dolní hranici trestní sazby, přihlédl první soud ke všem okolnostem rozhodným ve smyslu § § 23 a 31 tr. zák. Náležitě zhodnotil také polehčující okolnosti úplného doznání, osobní poměry obžalované, její nepříznivý zdravotní stav a stáří. Nebezpečnost jednání obžalované pro společnost nemůže býti snížena tím, že se jedná o zboží, jehož je dostatek v prodejnách socialistického obchodu, a že si obžalovaná uschovala předměty jen proto, že měla starosti o své zabezpečení ve stáří. Obžalovaná po předání obchodu do socialistického sektoru pracovala jako prodavačka až do 60. roku svého věku, kdy jí byl přiznán důchod. Obžalovaná viděla, že se socialistická společnost postarala o její zajištění ve stáří. Tato skutečnost nevedla obžalovanou ke změně jejího přesvědčení, když jako příslušnice buržoasie projevila svou trestnou činností snahu získat ze zatajených předmětů neoprávněný prospěch a tudíž výhodnější postavení proti poctivým řádně pracujícím občanům. U obžalované nebyly proto právem shledány důvody pro snížení trestu ve smyslu § 40 tr. zák.

Ze zákonu odpovídajících důvodů vyslovil první soud u obžalované správně vedlejší trest propadnutí jmění.