Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 17.06.1960, sp. zn. 3 Cz 94/60, ECLI:CZ:NS:1960:3.CZ.94.1960.1

Ustanovením čl. II odst. 1 zák. č. 46/1959 Sb. je vyloučena pravomoc soudů jednat a rozhodovat o výchově dětí, které jsou v poručenské péči. Po účinnosti zák. č. 46/1959 Sb., tj. po 1. září 1959, náleží tedy orgánům pověřeným péčí o mládež rozhodovat o výchově dětí, které jsou poručenci, a to ve smyslu čl. VII cit. zák. i v těch případech, kdy řízení bylo zahájeno před účinností tohoto zákona.

(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. června 1960, 3 Cz 94/60)

Lidový soud civilní v Praze svěřil usnesením oboustranně osiřelé nezletilé děti do výchovy a výživy prarodičů ze strany zemřelého otce.

Krajský soud v Praze ke stížnosti babičky ze strany matky dětí napadené usnesením potvrdil.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím soudů obou stolic byl porušen zákon.

Z odůvodnění:

Podle ustanovení čl. II odst. 1 zák. č. 46/1959 Sb. byla přenesena působnost soudů v poručenských věcech, uvedená v § § 78, 80, 82, 87, 89 a 90 zák. č. 265/1949 Sb. o rodinném právu, na orgán pověřený péčí o mládež příslušný pro obvod, ve kterém má chráněnec bydliště. Tímto ustanovením, zejména pokud se v něm poukazuje na § 78 zákona o právu rodinném, je vyloučena pravomoc soudů jednat a rozhodovat o výchově dětí, které jsou v poručenské péči. Po účinnosti zákona č. 46/1959 Sb., tj. po 1. 9. 1959, náleží tedy orgánům pověřeným péčí o mládež rozhodovat o výchově dětí, které jsou poručenci, a to ve smyslu čl. VII cit. zák. i v těch případech, kdy řízení bylo zahájeno před účinností tohoto zákona.

Bude tedy povinností soudu prvé stolice, aby po doručení rozsudku Nejvyššího soudu účastníkům řízení postoupil spis orgánu pověřenému péčí o mládež příslušnému pro obvod, v němž oba nezletilci mají bydliště, k dalšímu řízení a novému rozhodnutí.