Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.12.1959, sp. zn. 9 Co 125/59, ECLI:CZ:KSOS:1959:9.CO.125.1959.1

Přeřazením v práci není přidělení zaměstnance na přechodnou dobu na pracoviště v jiné obci, vyplývá-li z povahy prací určených pracovní smlouvou, že se místo pracoviště bude měnit.

(Rozhodnutí krajského soudu v Ostravě ze dne 11. prosince 1959, 9 Co 125/59.)

Žalobkyně, zaměstnaná u stavebního podniku jako jeřábnice, podala žalobu na určení právní neúčinnosti přeřazení v práci, k němuž došlo tím, že byla přidělena na přechodnou dobu na staveniště v jiné obci; současně uplatnila také nárok na zaplacení rozdílu mezi vyšší mzdou, kterou pobírala na dosavadním pracovišti, a mezi nižší mzdou, která jí byla vyplácena na novém pracovním listě.

Lidový soud civilní v Ostravě žalobu zamítl z toho důvodu, že nejde o přeřazení v práci.

Krajský soud v Ostravě rozsudek soudu první stolice potvrdil.

Odůvodnění:

Přeřazením v práci se rozumí změna pracovního poměru spočívající v tom, že zaměstnavatel uloží zaměstnanci takové práce, které nespadají pod druh prací, které je zaměstnanec povinen konat na základě pracovní smlouvy (příp. jmenovacího aktu) nebo právního předpisu, nebo že zaměstnavatel přeloží zaměstnance na jiné pracoviště, při čemž však nedochází ke změně účastníků pracovního poměru.

Vyjde-li se z tohoto pojmu přeřazení v práci, je tedy pro druh prací, které je zaměstnanec povinen konat, a stejně tak i pro místo výkonu prací, rozhodující především obsah pracovní smlouvy. Určení druhu a místa výkonu prací je takto zásadně ponecháno smluvní volnosti účastníků pracovního poměru.

Vyplývá-li z povahy prací určených pracovní smlouvou nebo zákonem ( § 1153 obč. zák.), že se místo pracoviště bude měnit, pak přidělení zaměstnance na přechodnou dobu na pracoviště v jiné obci není přeřazením v práci, jehož právní účinnost by byla vázána na podmínku účasti závodního výboru ROH [bod 6 písm. e), f) usnesení sjezdu; zák. č. 37/1959 Sb.], na souhlas zaměstnance, event. existencí právního předpisu umožňujícího přeřazení v práci i bez souhlasu zaměstnance.

Jde tu o ty zvláštní případy, zejména ve stavebnictví, kde podnik nemůže zajistit – vzhledem k speciálnímu charakteru své výroby – zaměstnancům trvale práce na stálém pracovišti; podnik sám podle povahy svého provozu nemá žádnou stálou provozovnu nebo trvalé pracoviště, neboť jeho činnost spočívá v provádění staveb na nejrůznějších místech. Z toho vyplývá, že zaměstnanci nastupují práci na určitém staveništi a odcházejí pak po jejím skončení, resp. někdy i během provádění stavebního díla (zejména např. u některých speciálních kategorií, jako jsou jeřábníci apod.), na jiná staveniště zaměstnavatelského podniku. U těchto zaměstnanců stavebních podniků přijatých k pracím přímo na staveništích, je pracovištěm celá oblast stavební činnosti podniku, takže postupné přidělování zaměstnanců na různé stavby, jak toho vyžaduje povaha prací, není přeřazením v práci v technickém slova smyslu. (Srov. také směrnice býv. ministerstva pracovních sil o přesunech ve stavebnictví čj. 132/2220-1, Sbírka oběžníků pro KNV, poř. č. 78/1952, na Slovensku č. 194/1952, rozšířené výnosem ze dne 26. 8. 1952 čj. 122-2220/37-1952, Sbírka oběžníků pro KNV, poř. č. 441/1952, na Slovensku č. 555/1952, na stavební podniky podléhající ministerstvu zemědělství, a výnosem z e dne 24. 11. 1952 čj. 2220/41-1052, Sbírka oběžníků pro KNV, poř. č. 603/1952, na Slovensku č. 739/1952 na dělníky pracující při stavbě dálkovodů a investičních stavebních podniků, podléhajících ministerstvu paliv a energetiky.)