Rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18.07.1962, sp. zn. 3 Co 447/61, ECLI:CZ:KSCB:1962:3.CO.447.1961.1

Okresní soud v Čes. Budějovicích nevyhověl podnětu rodičů na zrušení ústavní výchovy nezl. dítěte když dospěl k závěru, že doba, kterou strávil v dětském domově, neskýtá ještě záruku toho, že je proces jeho výchovy skončen a že se tedy tento nezletilý polepšil natolik, že není třeba jeho další výchovy v jiném prostředí.

Krajský soud v Čes. Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že ústavní výchovu nad nezletilcem zrušil.

Odůvodnění:

Soud z podnětu stížnosti řízení v řadě směrů doplnil a na základě takto doplněného řízení dospěl k závěru, že lze ještě jednou poskytnout nezletilci i jeho rodičům možnost, aby skutky dokázali své ujišťování o vůli k nápravě.

Z obsahu spisů jasně plyne, že nezletilec byl svěřen do kolektivní péče z vážných příčin. Jeho chování svědčilo o poměrně značném stupni narušenosti a ani poměry v rodině nebyly k zajištění řádné výchovy zcela vyhovující.

V současné době však se situace poněkud zlepšila, i když ještě jsou dány důvody k tomu, aby nezletilci byla věnována zvýšená výchovná péče. Ze zprávy vedení dětského domova plyne, že nezletilec je velmi inteligentní, projevuje snahu chovat se ukázněně, ovšem pro krátkou dobu pobytu v ústavě nemůže ústav správně a odpovědně posoudit jeho charakter a tudíž ani důvod k propuštění z ústavu.

Ze zprávy opatrovníka i MOVB v Českých Budějovicích soud zjistil, že došlo k nápravě poměrů u nezletilcových rodičů a že se zlepšilo i chování jeho samotného. Tu nutno uvést, že i krátký pobyt v dětském domově měl zřejmě na nezletilce svůj příznivý vliv.

Velký význam pak přikládá soud zprávě občanského výboru v Českých Budějovicích, z níž je patrno, že spoluobčané se stavem výchovného prostředí v rodině zabývali, navrhli řadu opatření ke zlepšení této výchovy a slíbili i nadále věnovat rodině nezletilce pomoc a podporu.

Soud tu při zjišťování okolnosti rozhodných pro posouzení schopností rodičů k výchově dětí vychází ze zásad směrnice pléna Nejvyššího soudu o dalším rozvíjení výchovné činnosti soudů a jejich součinnosti se společenskými organizacemi Pls 3/60, uveř. pod č. 29/60 Sbírky rozh. čs. soudů ve věcech trestních a ze směrnice pléna Nejvyššího soudu k výkladu a používání zákonů týkajících se rodinných vztahů a výchovy mládeže Pls 2/62, uveř. pod č. III/62 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR. Tento postup umožňuje, aby společenské organizace byly zapojeny do plnění výchovné funkce, kterou má soud plnit při používání ustanovení zákona o právu rodinném. Jde tu o účast společenských organizací, jak má na mysli čl. 11 odst. 3 Ústavy.

Na základě skutečností zjištěných zprávou občanského výboru, které jsou opřeny o pečlivé a zodpovědné vyšetření a které soud také náležitě zvážil a zhodnotil v souvislosti s ostatními výsledky řízení, dospěl soud k závěru, že je možno věřit nezletilci i jeho otci, že se případy závadného chování nebudou opakovat. Soud má za to, že projednání věci soudem a také již prokázaná snaha po nápravě zaručí – za pomoci opatrovníka a spoluobčanů – že nezletilec bude vychován v řádného pracujícího občana, oddaného socialistické vlasti a připraveného pracovat pro její prospěch. Proto bylo stížnosti rodičů vyhověno a napadené usnesení změněno tak, že nad výchovou nezletilce byl nařízen dohled orgánu péče o mládež v souladu s návrhem krajského prokurátora.

Rodiče i nezletilec sám si musí však do budoucna uvědomit, že pouhé sliby nápravy bez konkrétních činů stačit nebudou a že v případě opakování nedostatků ve výchově nebo špatného chování nezletilcova nezbude, než výchovu v ústavu znovu nařídit a po delší dobu ji ponechat.