Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14.11.2012, sp. zn. 1 To 27/2012, ECLI:CZ:VSOL:2012:1.TO.27.2012.1

Z o d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2012, č.j. 40 T 10/2011-1346, byli obžalovaní uznáni vinnými, a to

obžalovaný ing. L. K.

v bodě I./1-2

pokusem přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 k § 283 odst. 1 tr. zákoníku,

obžalovaný I. V.

v bodech I./2, IV., II. a III.

trojnásobným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku,

kterých se dle zjištění soudu I. stupně dopustili tím, že

I.

1) ing. L. K. z dosud blíže nezjištěného zdroje obstaral kokain k dalšímu prodeji a dne 14. 6. 2010 kolem 12.00 hodin v B. na parkovišti před prodejnou společnosti E. E., v ul. B. 20, prodal za finanční částku 4 000,- Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř. pod jménem J. K. igelitový sáček s omamnou látkou kokain o celkové váze 0,8907 gramu s podílem účinné látky 0,3711 gramu kokain báze;

2) I. V. v době kolem 8. 7. 2010 v H. prodal cca 20 gramů omamné látky kokain k dalšímu prodeji ing. L. K., který dne 16. 7. 2010 kolem 11.00 hodin v B. na parkovišti před prodejnou společnosti E. E., v ul. B. 20, prodal za finanční částku 70 000,- Kč osobě vystupující dle § 102a odst. 1 písm. a) tr. ř. pod jménem J. K. 12 ks igelitových sáčků s omamnou látkou kokain o celkové váze 18,95 gramů s podílem účinné látky 3,55 gramů kokain báze;

tohoto jednání se oba obvinění dopustili s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přičemž kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.).

II. I. V.

v přesně nezjištěný den v měsíci dubnu a měsíci srpnu 2009 v H. opatřil nejméně ve dvou případech P. T., nar. 9. 11. 1977, trvale bytem B., B. č. 1419, omamnou látku kokain v množství minimálně 3 gramy, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.),

III. I. V.

v přesně nezjištěný den počátkem měsíce ledna 2010 v H. opatřil v jednom případě P. T., trvale bytem B., B. č. 1419, omamnou látku kokain v množství minimálně 1 gram, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.),

IV. I. V.

v přesně nezjištěný den počátkem měsíce srpna 2010 opatřil P. T. omamnou látku kokain v množství minimálně 1 gram, přičemž tak učinil s vědomím, že se o takovou látku jedná a že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, neboť kokain podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.).

Za shora uvedené trestné činy byli obžalovaní odsouzeni, a to

obžalovaný ing. L. K.

podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 85 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 84 tr. zákoníku a § 81 odst. 1 tr. zákoníku, mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let, a to za současného vyslovení dohledu probačního pracovníka nad obviněným.

Obžalovaný I. V.

podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.

Současně bylo rozhodnuto podle § 226 písm. b) tr. ř. o zproštění obžaloby obžalovaného ing. L. K. pro skutek uvedený v bodě I., 3-5, a podle § 226 písm. b) tr. ř. byl zproštěn obžaloby obžalovaný I. V. pro skutek v bodě I., 1, 3-5, a podle též ustanovení byl zproštěn obžaloby též obžalovaný D. G.

Takto vyhlášený rozsudek právní moci nenabyl, neboť byl napaden odvoláním státního zástupce, a to bezprostředně po jeho vyhlášení do protokolu o hlavním líčení.

V následně zpracovaném písemném odůvodnění opravného prostředku státní zástupce uvádí, že jej podává v neprospěch všech tří obžalovaných. V podaném odvolání mimo jiné ve vztahu k výroku o uložených trestech uvedl, že výroky o uložených trestech napadá též podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. pro neuložení navrhovaných trestů propadnutí věci. V této souvislosti zdůraznil, že za nepochopitelné považuje neuložení navrhovaných trestů propadnutí věci, a to věcí užitých a získaných v rámci trestné činnosti (např. mobilní telefon, SIMkarty, samotné omamné a psychotropní látky zajištěné v rámci předstíraného převodu a v rámci prohlídek a věcí související s užíváním drog, zejména věcí, ve kterých byly drogy přechovávány, a ty, na kterých byla přítomnost drog zjištěna). Jde o věci blíže specifikované ve spisu. Ve všech těchto případech byly splněny podmínky podle § 70 tr. zákoníku, a proto jejich zabrání nepřipadá v úvahu.

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací především konstatuje, že opravný prostředek státního zástupce byl podán osobou k tomu oprávněnou (§ 246 odst. 1 písm. a/ tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 248 odst. 1 tr. ř.) a že po obsahové stránce splňuje požadavky na něj kladené (§ 249 odst. 1 tr. ř.), když je z něj patrné, do kterých výroků směřuje a jaké vady mu vytýká.

Odvolací soud tedy přezkoumal napadený rozsudek podle hledisek ustanovení § 254 odst. 1, 3 tr. ř. a přitom kromě jiného zjistil, že v napadeném rozhodnutí absentují úvahy nalézacího soudu k otázkám státním zástupcem navrhovaného trestu propadnutí věci. Jde zejména o ty věci, jež souvisí s těmi skutky, kterými byli jednotliví obžalovaní uznáni vinnými.

Odvolací soud si je přitom vědom, že nalézací soud na závěr hlavního líčení vyhlásil usnesení, kterým si podle § 230 odst. 2 tr. ř. rozhodnutí o ochranném opatření – zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty vyhradil do veřejného zasedání. Pokud jde o tento postup, je nutno zdůraznit, že jím nelze napravovat pochybení soudu spočívající v neuložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty v hlavním líčení, ačkoliv byly splněny všechny podmínky pro jeho uložení ve smyslu ustanovení § 70 tr. zákoníku. Jsou-li splněny zákonné podmínky předpokládané ustanovením § 70 tr. zákoníku, aby alespoň ohledně části věcí soud v odsuzujícím rozsudku obviněnému uložil trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, pak soud nemůže rozhodnout, že podle § 230 odst. 2 tr. ř. vyhrazuje rozhodnutí o ochranném opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty do veřejného zasedání též ohledně těchto věcí. Neuložení tohoto druhu trestu ve vztahu k takovým věcem totiž nelze napravit postupem podle § 101 tr. zákoníku.

Z důvodů v rozhodnutí podrobně rozvedených bylo shledáno odvolání státního zástupce opodstatněným.