Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 08.07.2010, sen. zn. 29 NSČR 12/2010, ECLI:CZ:NS:2010:29.NSCR.12.2010.1

Usnesením ze dne 14. 9. 2009 K r a j s k ý s o u d v Praze – odkazuje na ustanovení § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – zastavil insolvenční řízení zahájené k insolvenčnímu návrhu dlužníka ze dne 1. 7. 2009 pro neuhrazení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 15 000 Kč, k jejímuž zaplacení vyzval dlužníka (insolvenčního navrhovatele) usnesením ze dne 29. 7. 2009.

K odvolání dlužníka V r c h n í s o u d v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2009 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

N e j v y š š í s o u d dovolání odmítl.

Z o d ů v o d n ě n í :

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení insolvenčního řízení pro neuhrazení zálohy na náklady tohoto řízení insolvenčním navrhovatelem, není objektivně přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení (§ 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř), je ve smyslu § 238a odst. 2 o. s. ř. (zakotvujícího pro tyto případy obdobné použití § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř.) podmíněna tím, aby šlo o rozhodnutí ve věci samé (srov. dikci § 237 odst. 1 písm. a/ až c/ o. s. ř.).

Usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení (usnesení odvolacího soudu je potvrzující) je sice usnesením, jímž se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není (srov. mutatis mutandis v poměrech podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 58/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jiná ustanovení občanského soudního řádu přípustnost dovolání v této věci rovněž založit nemohou.