Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.10.2008, sp. zn. 20 Cdo 273/2007, ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.273.2007.1

Právní věta:

Soudní exekutor porušil zákon při provedení dražby, jestliže v dražebním jednání udělil k nemovitosti příklep, ačkoliv pohledávka, její příslušenství a částka odpovídající odůvodněným nákladům exekuce již byly na základě jiných exekučních příkazů vymoženy.

Soud:
Název soudu se může lišit od tištěné podoby Sbírky, a to z důvodu zpřehlednění a usnadnění vyhledávání.
Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 20.10.2008
Spisová značka: 20 Cdo 273/2007
Číslo rozhodnutí: 72
Rok: 2009
Sešit: 7
Typ rozhodnutí: Usnesení
Heslo: Exekuce, Výkon rozhodnutí
Předpisy: § 258 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 263 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.
§ 268 odst. 1 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb.
§ 28 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§ 336k odst. 3 písm. g) předpisu č. 99/1963Sb.
§ 47 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§ 47 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§ 52 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§ 58 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§ 69 odst. 2 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
§ 87 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 14.5.2006
Druh: Rozhodnutí ve věcech občanskoprávních, obchodních a správních
Sbírkový text rozhodnutí

Usnesením ze dne 8. 6. 2004 soudní exekutor JUDr. L. Z. udělil příklep k budově č. p. 382 na pozemku parc. č. 655 a pozemku parc. č. 655 v katastrálním území S. L. (list vlastnictví 1724) oprávněnému (vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání 2 373 400 Kč, na které započetl složenou jistotu 1 200 000 Kč.

Usnesením ze dne 8. 6. 2004 soudní exekutor JUDr. L. Z. udělil příklep k budově č. p. 37 na pozemku parc. č. 486 a pozemku parc. č. 486 v katastrálním území O. (list vlastnictví 1132) oprávněnému (vydražiteli), jemuž uložil v určené lhůtě zaplatit nejvyšší podání 1 331 900 Kč, na které započetl složenou jistotu 700 000 Kč.

K r a j s k ý s o u d v Brně usnesením ze dne 3. 5. 2006, k odvolání povinné a jejího manžela obě rozhodnutí změnil tak, že se vydražiteli příklep k označeným nemovitostem neuděluje, a rozhodl o nákladech řízení. Porušení zákona při nařízení dražebního jednání (§ 336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů) shledal odvolací soud ve dvou skutečnostech. První z nich je postup exekutora, který vydal dražební vyhlášku „v okamžiku, kdy již byla … vymožena částka 91 743 Kč,“ z níž na pohledávku s příslušenstvím připadlo 49 313,90 Kč; zůstatek, tj. 42 429,10 Kč, stačí k uspokojení exekutorových nákladů, resp. těch, které odvolací soud uznal za oprávněné. Okolnost, že usnesení o změně termínu dražby nebylo povinné a jejímu manželovi doručeno tak, aby byla zachována minimální lhůta k přípravě (§ 115 odst. 2 o. s. ř.), představuje podle odvolacího soudu – druhé – porušení zákona.

V dovolání – ohlašuje všechny v zákoně uvedené dovolací důvody – oprávněný podle obsahu podání ve skutečnosti vytýká, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Pro zastavení exekuce nejsou podle dovolatele splněny podmínky, neboť „oprávněnost neuhrazeného nároku“ byla prokázána. Exekutor nepochybil, provedl-li dražbu, protože proti povinné vedou další exekuce jiní oprávnění a i v daném exekučním řízení přihlásili věřitelé své pohledávky v celkové výši 5 922 573 Kč. Dovolatel upozornil na to, že nebyl vydán „pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce,“ a povinnou, která „se nesnažila dobrovolně své dluhy efektivně řešit,“ obvinil z výkonu práv v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

N e j v y š š í s o u d dovolání zamítl.

Z odůvodnění:

Dovolání, přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), § 238a odst. 1 písm. e), odst. 2 o. s. ř., není důvodné.

Podle ustanovení § 336k odst. 3 o. s. ř. odvolací soud usnesení o příklepu změní tak, že se příklep neuděluje, jestliže v řízení došlo k takovým vadám, že se odvolatel nemohl zúčastnit dražby, nebo jestliže byl příklep udělen proto, že při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby došlo k porušení zákona. Ustanovení § 219a se nepoužije.

V projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, jehož správnost dovolatel nezpochybnil, že (pravomocným) usnesením ze dne 3. 5. 2002, Okresní soud Brno – venkov nařídil k vymožení pohledávky 40 000 Kč s 6% úroky za rok od 1. 9. 2000 do zaplacení, směnečné odměny 133 Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1610 Kč exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. L. Z. Exekutor v rámci provádění exekuce prodejem nemovitostí vydal 6. 4. 2004 dražební vyhlášku, jíž nařídil dražební jednání na den 11. 5. 2004; usnesením ze dne 10. 5. 2004 změnil termín dražby na 8. 6. 2004. Před vydáním dražební vyhlášky, konkrétně k 24. 3. 2004, již bylo vymoženo 91 743 Kč, z níž na pohledávku s příslušenstvím, směnečnou odměnu a náklady nalézacího řízení připadlo 49 313,90 Kč. Oprávněnému náklady v exekučním řízení nevznikly. Z exekučních nákladů, které exekutor specifikoval, určil odvolací soud za oprávněné a podložené částku 16 697 Kč.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí vychází dovolací soud ze zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákonů č. 6/2002 Sb., 360/2003 Sb., 279/2003 Sb., 53/2004 Sb., 257/2004 Sb., 284/2004 Sb., 499/2004 Sb., 377/2005 Sb., 501/2004 Sb., 57/2006 Sb., 70/2006 Sb. a 79/2006 Sb., tj. ve znění účinném do 14. 5. 2006 (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“).

Vydáním usnesení, jímž soud nařídil exekuci, a jeho doručením exekutorovi se exekuční řízení dostává do fáze vlastního provádění; jde-li o vymožení peněžitého plnění, provede se exekuce po právní moci usnesení o jejím nařízení způsoby uvedenými v § 59 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Na rozdíl od soudního výkonu rozhodnutí lze exekuci v jednom exekučním řízení provést více způsoby, popřípadě i všemi zákonem stanovenými způsoby, a to současně nebo postupně, nepostačuje-li jeden z těchto způsobů k uspokojení oprávněného (§ 58 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). S každým exekučním příkazem postihujícím majetek povinného jsou spojeny účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu (§ 47 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb.).

Nestanoví-li zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu; úkony exekutora se považují za úkony soudu (§ 28, § 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.). Provádění exekuce prodejem nemovitosti se (přiměřeně) řídí ustanoveními občanského soudního řádu upravujícími výkon rozhodnutí tímto způsobem (srov. § 69 zákona č. 120/2001 Sb.). Na základě exekučního příkazu prodejem nemovitosti exekutor vydá usnesení o ceně, nařídí dražební jednání, uskuteční dražbu, vydá usnesení o příklepu, po jeho právní moci se podílí na přípravných úkonech pro rozhodnutí soudu o rozvrhu a podle pravomocných rozvrhových usneseních vyplácí částky přiznané věřitelům.

Pro vymožení téže pohledávky může probíhat více řízení o výkon rozhodnutí, jež se liší toliko způsobem výkonu (srov. 258 odst. 1, § 263 odst. 2 o. s. ř.). Plnění vydobyté v jednom z nich vede k faktickému ukončení výkonu, v němž se tak stalo, pro ostatní pak zakládá důvod k jejich ukončení zákonem předpokládanou formou, tj. zastavením výkonu podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. Obdobně tomu je v exekučním řízení, v němž exekutor vydal více exekučních příkazů postihujících různé majetkové hodnoty; i v těchto případech dospěla soudní praxe k tomu, že exekuce prováděné těmi způsoby, které k vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce nevedly, je třeba zastavit (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2006 pod č. 31, bod IV., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2007 pod č. 95). Uvedené závěry jsou ostatně použitelné i podle zákona č. 120/2001 Sb. ve znění novely provedené zákonem č. 347/2007 Sb. (účinné od 1. 1. 2008), samozřejmě za předpokladu, že exekuční příkazy, které k vymožení pohledávky nevedly, exekutor nezruší.

Zatímco o provedení výkonu rozhodnutí se bez dalšího postará soud (§ 265 o. s. ř.), je provedení exekuce po jejím pravomocném nařízení v rukou pověřeného exekutora. Postihne-li různé majetkové hodnoty povinného více exekučními příkazy, přičemž úspěšný – ve smyslu vymožení pohledávky, jejího příslušenství a nákladů exekuce – je jen některý z nich, nesmí exekutor po vynucení povinnosti pokračovat v provádění exekuce na podkladě dalších exekučních příkazů. V takovém případě dá exekučnímu soudu podnět k zastavení exekuce prováděné podle těch exekučních příkazů, které k vymožení plnění nevedly nebo jsou již nadbytečné.

Z výše uvedeného vyplývá, že byly-li pohledávka, její příslušenství a částka, která podle soudu odpovídá odůvodněným nákladům exekutora (§ 87 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.), vymoženy v tomtéž exekučním řízení na základě jiných exekučních příkazů (nebo v soudním výkonu rozhodnutí), porušil exekutor zákon, pokud po vydání exekučního příkazu prodejem nemovitostí v této exekuci pokračoval, tj. nařídil dražební jednání a udělil k nemovitostem příklep. Není pochyb o tom, že exekuci prováděnou prodejem nemovitosti může soud zastavit i poté, co nemovitost byla v dražbě prodána a vydražitel se stal jejím vlastníkem. Takový postup však efektivní obranu proti provádění exekuce v rozsahu překračujícím vymáhané plnění nepředstavuje, protože úkony, které exekutor v exekučním řízení učinil (tedy i usnesení o příklepu), zastavením exekuce neztrácejí účinnost, takže výsledek dražby zůstává nedotčen.

Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že se – za podmínek stanovených v § 336f o. s. ř. – při rozvrhu rozdělované podstaty uspokojuje nejen pohledávka oprávněného (dalších oprávněných), k jejímuž vydobytí byla exekuce nařízena a způsobem předvídaným v § 59 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. exekutorem prováděna, ale i pohledávky dalších věřitelů povinné, případně další pohledávky oprávněného (dalších oprávněných). Věřitelé, kteří své pohledávky přihlásili, případně oprávněný (další oprávnění) se svými novými pohledávkami, jen participují na rozvrhu rozdělované podstaty; ve prospěch těchto pohledávek však exekuce nařízena nebyla.

Okolnost, že v jiných exekučních řízeních věřitelé vymáhají po povinné pohledávky, je pro posouzení regulérnosti dražby v souzené věci zjevně nerozhodná.

Námitka výkonu práv v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů) nemá v exekučním řízení – obecně – uplatnění, a to nejen v podobě obrany osoby, proti níž se exekuce vede (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. 20 Cdo 535/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2080/2004), ale i ve vztahu k procesním jednáním takové osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2366/2006).

Otázkou, zda nedodržení minimální lhůty stanovené v § 115 odst. 2 o. s. ř. představuje – v souvislosti s udělením příklepu – porušení zákona při nařízení dražby, se již Nejvyšší soud zabývat nemusel; její posouzení totiž na výsledek dovolacího řízení nemůže mít žádný vliv.

Správnost právního posouzení věci se dovolateli uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo, dovolání je tudíž nedůvodné a Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).

Tyto stránky využívají Cookies. Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s používáním Cookies.Zjistit víceOK, rozumím