Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21.03.2006, sp. zn. 26 Co 632/2005, ECLI:CZ:KSHK:2006:26.CO.632.2005.1

Výrok II opřel o tato skutková zjištění: Účastníci uzavřeli dne 2. 4. 2002 smlouvu o nájmu dopravního prostředku na dobu určitou do 31. 12. 2002, podle níž měl žalovaný platit žalobci úplatu za užívání vozidla, náklady technické prohlídky, údržbu a provoz vozidla včetně poplatků, daní a zákonného pojištění na základě přefakturace žalobce. Téhož dne uzavřeli smlouvu o koupi najaté věci pro případ, že žalovaný uplatní při ukončení nájmu právo koupě. Smlouvy v držení každého z účastníků měly v bodě III/9 rozdílnou verzi ohledně cenového ujednání a naložení s cenou, nebude-li budoucí koupě realizována. Žalovaný právo koupě ve stanovené lhůtě neuplatnil, avšak vozidlo žalobci po 31. 12. 2002 nevydal. K předání vozidla došlo až 19. 9. 2004 na základě dohody ze 13. 9. 2004. V ní účastníci současně sjednali, že žalovaný nebude žádat vrácení kupní ceny 244 000 Kč a žalobce nebude žádat bezdůvodné obohacení z titulu držení vozidla po 1. 1. 2003. Otázku náhrady silniční daně a zákonného pojištění hrazeného žalobcem do doby odhlášení vozidla z evidence se účastníci zavázali řešit mimo tuto dohodu. Jejich zaplacení se žalobce domáhá v tomto řízení, a to jako náhrady škody vzniklé vynakládáním prostředků na věc, kterou bez právního důvodu držel a užíval žalovaný.

Okresní soud dospěl k závěru, že případné právo žalobce na náhradu škody není prekludováno, neboť nejde o nárok dle § 632 obch. zák. Žalovaný však neporušil žádnou povinnost ze smlouvy ani ze zákona. K úhradám částek vynaložených žalobcem nebyl již po 31. 12. 2002 povinen, a naopak tím, že auto sám pojistil, plnil prevenční povinnost. K platbě silniční daně pak byl žalobce povinen jako provozovatel vozidla ze zákona. Zaplacením zákonného pojištění a silniční daně žalobcem nevzniklo žalovanému ani bezdůvodné obohacení. Proto bylo nadbytečné zabývat se okolnostmi užívání, důvody, proč ke koupi nedošlo, a opodstatněností obrany žalovaného, že automobil zadržoval v souladu s § 175 obč. zák.

Žalobce podal včas odvolání proti výrokům II a III rozsudku. Okresnímu soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc vadně právně posoudil, když uplatněný nárok nepovažoval za škodu vzniklou žalobci. Je nesporné, že ke splnění podmínek pro koupi najaté věci nedošlo, avšak žalovaný přesto vozidlo až do září 2004 držel a minimálně do února 2004 sám užíval, a to bez právního důvodu. Jeho porušení povinnosti jako předpokladu vzniku škody tak spočívá v porušení povinnosti vrátit předmět nájmu. I podle verze smlouvy, kterou předložil žalovaný, by měl věc sice oprávněně v držení do vrácení zálohy kupní ceny, avšak nebyl by oprávněn ji přinejmenším po 30. 3. 2004 užívat, takže i v takovém případě by porušil povinnost, k níž se zavázal. Podle vyhotovení smlouvy v dispozici žalobce ale právo držby vozidla žalovaným ani dovodit nelze. Okresní soud nepovažoval rozpor ve znění smluv za podstatný, přiklonil se však k verzi žalobce, na kterou logicky navazuje smlouva o nájmu dopravního prostředku. Již tento jeho postup podporuje nepřímo závěr žalobce o neoprávněnosti držby, a tedy o porušení smluvní povinnosti předmět nájmu vrátit. Jestliže okresní soud neposuzoval blíže okolnosti užívání vozidla žalovaným po 31. 12. 2002, nezjistil úplně skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí. Není přitom nutno postavit najisto, která verze smlouvy obsahuje skutkový projev vůle účastníků. Jestliže byla otázka držení vozidla mezi účastníky po 31. 12. 2002 sporná a bylo zřejmé, že nebude rychle vyřešena, měl žalovaný učinit vše, aby žalobce nemusel silniční daň a pojištění platit, zejména mu umožnit odhlášení vozidla z registru. Žalobce to nemohl učinit sám, protože se současně odevzdávají registrační značky, které však žalovaný vydal žalobci až na jaře 2004. Do té doby vozidlo i užíval, k čemuž by ale nebyl oprávněn ani ze zadržovacího práva. Věděl, že je-li auto užíváno, musí žalobce povinnost platit silniční daň a pojištění plnit ze zákona, takže další pojištění automobilu žalovaným nemělo pro žalobce význam a ani o něm nevěděl. Žalobce přitom měl za to, že pokud žalovaný vůz užívá i nadále, bude mu platby uhrazovat obdobně jako v době trvání nájemního vztahu. Neumožnil-li tedy žalovaný dočasné odhlášení vozidla a naopak vůz neoprávněně užíval, je povinen nahradit žalobci to, co musel kvůli němu platit. Žalovaný tak porušil nejen svůj závazek dle § 373 obch. zák., ale i prevenční povinnost dle § 415 obč. zák., a je proto povinen nahradit žalobci majetkovou újmu spočívající v tom, že se majetek žalobce o tyto platby snižoval, aniž by měl možnost vůz užívat. Žalobce vytýkal okresnímu soudu i nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení s tím, že neměl vycházet z původně žalované částky, ale z částky po omezení žaloby.

Žalovaný se v písemném vyjádření k žalobě ztotožnil s důvody, pro které okresní soud žalobu zamítl. Zdůraznil, že vozidlo zadržoval oprávněně, neboť žalobce si bezdůvodně ponechal zálohu kupní ceny ve výši 244 000 Kč, na jejíž vrácení žalovanému vznikl nárok dnem 1. 1. 2003. Na tomto nároku nic nemění ani fakt následného sepsání dohody, kterou se práva na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalobci vzdal. Jestliže by žalobce tyto prostředky žalovanému po ukončení nájmu vydal, mohl by si vůz odvézt. Snahu žalobce vykonstruovat z této situace jednání žalovaného, které by zakládalo nárok na náhradu škody, považuje žalovaný za účelovou. Jakmile se žalovaný dozvěděl, že žalobce chce vozidlo odhlásit, registrační značky mu vydal. Tvrzení, že škoda vznikla nevydáním registračních značek, je navíc novým tvrzením uplatněným až v odvolacím řízení, a proto k němu nelze přihlížet. Žalovaný taktéž uzavřel smlouvu o zákonném pojištění vozidla a platil silniční daň, ačkoliv neměl povinnost tak činit, neboť se jednalo o zákonnou povinnost žalobce. Chtěl však předejít škodám v době, kdy čekal na vrácení zálohy kupní ceny. Výrok o nákladech řízení je podle žalovaného správný, neboť žalobce procesně zavinil částečné zastavení řízení, a proto je třeba na něj hledět jako na plně neúspěšného účastníka.