Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 05.11.2002, sp. zn. 8 Cmo 254/2002, ECLI:CZ:VSPH:2002:8.CMO.254.2002.1

V odůvodnění výroku ve věci samé soud nejprve konstatoval, že žalobce uplatněný nárok opřel o žalobní tvrzení, že je právním nástupcem Ch. S., s. p., že na základě objednávky žalovaného ze dne 14. 4. 1995 žalovanému právní předchůdce žalobce dodal zboží označené jako kot. TATRAF, včetně obalů a palet, a následně žalovanému vyfakturoval fakturou ze dne 28. 4. 1995 cenu dodaných výrobků, obalů a palet v přepočtu na ECU, podle platební smlouvy mezi ČR a SR ze dne 4. 2. 1993, a tuto cenu pak přepočetl na českou měnu podle devizového kurzu ke dni splatnosti faktury, tj. ke dni 12. 5. 1995. Takto přepočtená cena činí částku vymáhanou. Úroků z prodlení z vymáhané částky se pak žalobce domáhal ode dne následujícího po dni splatnosti faktury.

Po provedeném dokazování pak soud zhodnotil skutečnosti v něm zjištěné a přijal závěr, že žaloba není důvodná. Listinu předloženou k důkazu o existenci kupní smlouvy posoudil tak, že nejde o dostatečně věrohodný důkaz o existenci smluvního vztahu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným o dodávce zboží podle obchodního zákoníku. Nedostatečnou věrohodnost této listiny spatřil zejména v tom, že šlo o fotokopii faxové listiny, která byla téměř nečitelná a žalovaný zastoupený opatrovníkem popřel její pravost. Soud jednak uvedl, že nečitelná je zmíněná listina, zejména pokud jde o předmět dodávky, a současně konstatoval, že v ní není vymezen předmět kupní smlouvy (tj. podle obratu použitého soudem předmět dodávky) ani jeho cena. Dále uvedl, že jde o neúplnou fotokopii faxové listiny, neboť začíná článkem 7 a končí článkem 20. Soud dále hodnotil, zda bylo prokázáno dodání zboží, které mělo být předmětem smlouvy. Dokazování uvedené skutečnosti, jak z rozsudku vyplývá, bylo provedeno originálem přepravního listu. Soud z něj zjistil, že „neobsahuje specifikaci zboží uvedeného v žalobě a název a adresu“ (zřejmě v něm označeného příjemce zboží), „je odlišná od označení žalovaného v tomto řízení, jak pokud jde o obchodní jméno, tak pokud jde o sídlo žalovaného.“ Závěr z něj soud neučinil. Z rozsudku dále vyplývá, že bylo provedeno dokazování kopií dodacího listu. Bylo z ní zjištěno, že není potvrzen žalovaným jako příjemcem, a soud uzavřel, že nejde o dostatečný důkaz o existenci „smluvního vztahu z kupní smlouvy“. Výrok ve věci samé pak postavil na závěru, že „žalobce neprokázal právní důvod plnění požadovaného žalobou.“

Výrok o nákladech řízení opřel soud o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

Rozsudek odvoláním napadl žalobce. Má rozsudek za nesprávný, poněvadž podle jeho názoru soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Má za to, že z obsahu smlouvy vyplývá (tedy mělo být zjištěno), že se žalobce zavázal dodat žalovanému folii pod označením KOT TATRAF ON/E HTL o váze 300 kg – jak žalovaný specifikoval v objednávce. Uvedl, co je údajně obsahem ujednání účastníků obsaženého na první straně smlouvy pod označením „Specifikace zakázky“. Dále má za to, že z dodacího listu mělo být správně zjištěno, že žalobce žalovanému dodal zboží posléze fakturované fakturou splatnou 12. 5. 1995 ve smyslu kupní smlouvy – dohody o dodacích a platebních podmínkách. Dodáno a fakturováno bylo v souladu s čl. 6 kupní smlouvy (Všeobecné podmínky prodeje). Soud měl zjistit z fotokopie kupní smlouvy, že „podepsaná smlouva byla žalobci odeslána faxem ten samý den, jak byla podepsána žalovaným, tedy 26. 4. 1999 ve 13,25 hod.“. V souvislosti s odkazem odvolatele na Všeobecné podmínky prodeje odvolatel „pro úplnost“ připojil k odvolání fotokopii listiny tak nazvané a uvedl, že jde o „celý výtisk druhé strany kupní smlouvy, používané žalobcem pro tento druh obchodů“. Vyjádřil názor, že jde o důkazy dostatečné, jejich věrohodnost není snížena tím, že nejde o originály, zejména když nemá originály mnohdy k dispozici.

Nesprávné právní posouzení věci spočívá podle odvolatele v tom, že na základě dokazování nákladním (přepravním) listem nevyslovil, že byla uzavřena přepravní smlouva a že zásilka byla dopravcem převzata, přičemž k dodání došlo ve smyslu § 412 odst. 1 obch. zák., a to předáním k přepravě pro kupujícího, tak jak je označen konečný příjemce v kupní smlouvě i ve faktuře. Odvolatel navrhl rozsudek zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.