Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.02.2003, sp. zn. 32 Odo 180/2002, ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.180.2002.1

K r a j s k ý o b c h o d n í s o u d v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 10. 1998, jako soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 217 473 Kč s poplatkem z prodlení ve výši 98 479 Kč a na nákladech řízení částku 15 072 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a že ohledně částky 35 817 Kč se řízení zastavuje (výrok II.).

K odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku odvolací soud podle § 206 a § 212 o. s. ř. (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2000), výslovně v souladu s bodem 15., hlava I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., přezkoumal rozsudek soudu v napadené části (tj. v části, ve které odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a po jednání ve věci (§ 214 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Žalovaný v odvolání především namítl nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, spočívající v nesprávné aplikaci ustanovení § 801 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Podle názoru odvolacího soudu z dikce tohoto ustanovení vyplývá, že lhůtu pro zánik pojištění lze dohodou jen prodloužit a nikoliv zkrátit. Nelze přisvědčit názoru žalovaného v tom směru, že by toto ustanovení bylo koncipováno v neprospěch jedné strany vztahu z pojistné smlouvy, a to pojištěného, ale naopak v jeho prospěch. Poskytuje totiž pojištěnému ochranu tím, že se mu dostane pojistného plnění po stanovenou dobu i v případě, že pojištění není zaplaceno. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který zjištěný skutkový stav správně právně posoudil, a v tomto směru odvolací soud odkázal na věcně správné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

Žalovaný před vyhlášením rozsudku odvolacím soudem „navrhl připuštění dovolání k posouzení právní otázky, zda lze dohodou zkrátit lhůty uvedené v ustanovení § 801 obč. zák., a protože jde o posouzení otázky zásadního právního významu, odvolací soud v této věci dovolání připustil (§ 239 odst. 1 o. s. ř.).“

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný „v plném rozsahu“ s tím, že dovolání je přípustné s ohledem na ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř., když odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Dovolatel uvádí, že dovolání je podáno z důvodu § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Dovolatel rekapituluje, že Krajský obchodní soud v Ostravě zdůvodnil své rozhodnutí tím, že ustanovení § 801 obč. zák. je ustanovením dispozitivním v tom směru, že lhůtu pro zánik pojištění lze dohodou účastníků prodloužit. Dohodou však nelze tuto lhůtu zkrátit či jinak změnit. Jestliže se tudíž účastníci v pojistné smlouvě, oddílu III. článku 5 odst. 1 dohodli, že v případě nezaplacení ročního pojistného pojištění zanikne 31.12. daného kalendářního roku, dohodli se tak v rozporu se zněním ustanovení § 801 obč. zák. Toto ujednání je tudíž absolutně neplatné. Pojišťovna má tedy právo na pojistné za dobu do zániku pojištění dle ustanovení § 801 obč. zák., tj. za období od 1. 1. 1994 do 31. 5. 1994 ve výši 217 473 Kč. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Podle názoru dovolatele odvolací soud ustanovení § 801 obč. zák. nesprávně vyložil. Občanský zákoník sice výslovně upravuje, kdy se v pojistné smlouvě lze od všeobecných pojistných podmínek odchýlit, avšak nestanoví, kdy se ve smlouvě lze odchýlit od ustanovení občanského zákoníku. Je proto třeba použít obecné pravidlo, které vyplývá z nezbytnosti zabezpečení smluvní volnosti účastníků, které plyne především z ustanovení § 2 odst. 3 obč. zák. Za kogentní ustanovení je nepochybně nutno považovat § 788 obč. zák., který charakterizuje základní znaky pojistné smlouvy, a dále zřejmě ustanovení § 104 obč. zák., které určuje speciální počátek běhu promlčecí lhůty na plnění z pojištění. Odchylkou v pojistné smlouvě od ustanovení § 801 obč. zák., týkající se zániku pojištění, zákon výslovně nezakazuje a podle názoru dovolatele ani z povahy tohoto ustanovení nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit (ustanovení § 2 odst. 3 obč. zák.). Dovolatel má za to, že v pochybnostech je třeba respektovat vůli pojištěného, který při uzavírání pojistné smlouvy byl srozuměn s tím, že pojištění zanikne v případně a za podmínek uvedených v oddíle III. čl. 5 odst. 1 této smlouvy. Jestliže účastníci smlouvy dali v rámci svého ujednání ve věci zániku pojištění přednost smluvnímu ujednání, nelze toto ujednání považovat za neplatné pro rozpor s dispozitivním ustanovením § 801 obč. zák.

Dovolatel se domnívá, že pokud by odchylka obsažená v pojistné smlouvě v předmětném ustanovení byla v rozporu s ustanovením § 788 odst. 3 obč. zák., byla by neplatná ve smyslu ustanovení § 41 obč. zák. a s ohledem na rozsah této odchylky by neplatnost, a to absolutní, postihla celou pojistnou smlouvu. Správně mělo být dispozitivní ustanovení § 801 obč. zák. vyloženo tak, že smluvním ujednáním účastníků lze zákonnou lhůtu prodloužit i zkrátit.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle ustanovení § 243 o. s. ř.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001).

Nejvyšší soud jako soud dovolací, po zjištění, že dovolání vykazuje zákonem stanovené náležitosti (ustanovení § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), konstatoval, že dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. k posouzení otázky zásadního právního významu, kterou odvolací soud formuloval ve výroku svého rozsudku k návrhu žalovaného, „zda lze dohodou zkrátit lhůty stanovené v § 801 obč. zák.“.