Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18.01.1999, sp. zn. 4 To 597/98, ECLI:CZ:KSBR:1999:4.TO.597.98.1

Krajský soud v Brně zrušil k odvolání obžalovaného F. V. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 10. 1998 sp. zn. 10 T 11/98 a věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl.

Z o d ů v o d n ě n í:

Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a tr. zák., znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a týrání zvířat podle § 203 odst. 2, 3 tr. zák. Trestného činu týrání zvířat a trestného činu výtržnictví se podle zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 5. 6. 1997 z bytu I. Š. vyhodil z okna kuchyně svého psa, který následkem pádu na zem utrpěl smrtelná zranění. Poté sešel na ulici, mrtvého psa sebral, odnesl ho do bytu, a když zjistil, že pes nejeví známky života, odnesl jej na ulici do odpadkového kontejneru, přičemž jeho jednání bylo přítomno více osob. Byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák.

Proti rozsudku podal obžalovaný včas odvolání, které, pokud jde o výrok o vině trestným činem týrání zvířat, blíže nezdůvodnil.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací z podnětu podaného odvolání přezkoumal v souladu s ustanovením § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a pokud jde o trestný čin týrání zvířat podle § 203 odst. 2, 3 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle § 202 tr. zák. dospěl k závěru, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v napadeném rozsudku správná.

Krajský soud v Brně přitom zejména zdůraznil, že vedle výpovědi svědkyně I. Š. je obžalovaný ohledně spáchání tohoto trestného činu usvědčován i výpovědí svědkyně S. Ta uvedla, že jí děti, které si hrály před domem, řekly, že psa vyhodil nějaký pán z okna. Tím je vyvrácena obhajoba obžalovaného, který tvrdí, že pes vyskočil, když radostí skákal proto, že mu obžalovaný řekl, že půjdou ven. Správně zjištěným jednáním obžalovaného byl naplněn znak trestného činu týrání zvířat podle § 203 odst. 2 tr. zák. “utýrá zvíře“ bez ohledu na to, že pes podlehl zranění bezprostředně poté, co dopadl na zem. Utýrání zvířete je podle názoru Krajského soudu v Brně každé usmrcení zvířete způsobem, které mu působí nepřiměřenou bolest, popř. takové, kterému předcházelo vystavení zvířete bolestem či šokujícím prožitkům, trvajícím i po kratší dobu, pokud toto vystavení bylo mimořádně intenzivní a zasáhlo celé tělo zvířete.

V tomto konkrétním případě není pochyb o tom, že pes, který byl obžalovaným vyhozen z velké výšky, musel cítit nepřiměřenou bolest při pádu na zem, neboť měl, jak vyplývá z veterinární zprávy, otevřenou frakturu předních končetin a roztržená játra. Je rovněž zřejmé, že mu obžalovaný způsobil značné utrpení, předcházející smrti, neboť jako zvíře, které není schopno zadržet pád z velké výšky, musel během tohoto pohybu pociťovat stres i hrůzu z blížícího se dopadu na zem. To byly pro psa nepochybně šokující prožitky.

Dále se Krajský soud v Brně zabýval právním posouzením skutku z hlediska znaků trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Zejména uvedl, že se tohoto jednání obžalovaný dopustil na místě veřejnosti přístupném, protože místo, kam pes dopadl, a kde byl tedy fakticky utýrán, bylo přístupné komukoliv.