Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 1920, sp. zn. Kr I 641/19

Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Marie V. do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 27.10.1919, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem pokusu svádění ku zločinu krádeže dle §§ 9, 171, 173, 174 I c) II a) tr. z . mimo jiné z těchto

důvodů: 

Neodůvodněna jest zmateční stížnost, pokud dovozuje, že výrok obžalované zakládá jen přečin dle § 305 tr. z., poněvadž neobsahuje výzvu k určité osobě, by provedla určitou krádež, jak toho vyžaduje § 9 tr. z. vzhledem ku § 171, 173, 174 I c) , 174 II a) tr. z., nýbrž jen všeobecné vyzvání k zapovězeným skutkům ve smyslu § 305 tr. z. Trestní ustanovení § 9 tr. z. rozlišuje se od skutkové podstaty § 305 tr. z. ovšem tím, že prvé předpokládá vyzvání k určitému, konkrétnímu trestnému činu, kdežto v případě druhém jde jen o všeobecné, teoretické, abstraktní pobízení k nemravnému nebo trestnému jednání. Než předpoklad prvuuvedený jest v rozsudku vzhledem k obsahu výzvy a zjištěným okolnostem, za nich byla předsevzata, nepochybně dán. Obžalovaná za demonstrací v H. dne 20.10.1919 vnikla do domu obchodníka Bedřicha K. a , ohlédnuvšiv se tu v místnostech, volala z chodby na dav před domem stojící opětně :“ pojďte si vzít, tady je všeho dost!“ Ve slovech těch právem shledal soud určitou výzvu k vykradení domu a obchodu K-ova, učiněnou k určitým osobám, totiž ke všem účastníkům davu před domem sroceného. Obzvláště svědčí slovo „tady“, jehož použila dle zjištění rozsudku obžalovaná, když vnikla do obchodu a obydlí K-ova a tam zahlédla různé věci potřebné a po té ven se obrátila, nepochybně o tom, že pobízela lidi venku stojící k odejmutí věcí, jež byla uvnitř spatřila.