Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 1920, sp. zn. Kr I 449/19

Dle zákona přísluší toliko ministerstvu financí právo vydávati v oblasti Československého státu platidla a raziti mince výhradně státu.

Po vydání předpisů o okolkování bankovek rakousko-uherské banky pozůstávala naše platná platidla jednak z látky bankovek rakousko-uherské banky, jednak z kolků na ně nalepených: obojí tvořilo nutnou součást našich platných peněz. Obžalovaní, kteří měli po ruce jednak kolky, jež koupili od neznámého člověka ve vlaku, jednak bankovky rakousko-uherské banky, jež měli částečně sami u sebe, částečně si opatřili od vojáků ukrajinských, nalepili kolky na tyto bankovky a osvojíce si takto právo, jež dle zákona, přísluší výhradně státu, pozměnili tím tvar i vzhled bankovek rakousko-uherské banky, zakryvše jich část kolkem, pozměnili tedy peníze, které byly vzaty z oběhu, v úmyslu, by je udali jako platné peníze. V tomto jejich jednání spočívá skutková povaha zločinu, zvláště když se nevyžaduje, by kolky, jimiž bankovky z oběhu vzaté byly pozměněny, byly nepravé a by také obžalovaný byl si toho vědom. Vyčerpáváť se dolus pachatelův v úmyslu nesoucím se k vylíčení činnosti pozměňovací za účelem udání pozměněných bankovek za bankovky platné.