Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 1920, sp. zn. Kr I 34/20

Obžalovaný byl uznán vinným zločinem v § 81 tr. z.naznačeným, jehož se dopustil na osobě v § 68 tr. z. jmenované, totiž na vojenské stráži, t.j. vojínu Josefu P. ve výkonu jeho služby. Nalézací soud zjistil v tomto směru, že Josef P., tehda vojín u strážního odděl. v P. byl právě vystřídán ze služby u muničního depa, když ho vyzval nějaký desátník od vojenské policie ku pomoci proti obžalovanému, že P. zakročil proti tomuto jako vojenský policista ve výkonu své služby, neboť byl v plné uniformě a byl dožádán výslovně oním nezjištěným desátníkem o pomoc, tento pak byl vojenským policistou a proti obžalovanému služebně zakročoval. To však s hlediska § 1 tr. z. nestačí. Jen tehda by bylo možno míti za to, že P., vojín u strážního oddělení, se nalézal v daném případě ve výkonu služby, kdyby úkon, jejž předsevzal, náležel v okruhu práv a povinností, jež mu příslušely na základě platných předpisů, zejména rozkazů nadřízených orgánů. S tohoto hlediska bylo věc řešiti, zejména přihlíží-li se k hájení se obžalovaného, že nevěděl, že vojín P. má službu, že pochybuje, že byl za ním vyslán, by mu krávu vrátil, a že nechtěl žádného služebního výkonu mařiti. Je zjištěno, že obžalovanému bylo nařízeno předvedení krávy zrekvirované pro vojenskou správu v P., že, když byla předvedena k městské váze, jal se ji obžalovaný odvádět domů, že P. za ním běžel, krávu chytil za rohy, by obžalovaného zdržel, že ho však tento v tom uhodil holí do hlavy, až mu prorazil kůži a způsobil krvavou jizvu. Že by tento úkon byl služebním úkonem Josefa P. ve smyslu shora uvedeném, ze zjištění, uvedených v rozsudku nikterak neplyne. Je zjištěno, že byl P. právě vystřídán ze strážní služby u muničního depa. V tom tedy záležel jeho služební úkon jako vojen. stráže. Okolnost, že byl vyzván od nějakého desátníka od vojen. policie ku pomoci proti obžalovanému, není rozhodna a nemůže nikterak odůvodnit závěr, že by se byl P. nalézal proto ve službě.