Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1955, sp. zn. 1 Tz 102/55

Lidový soud ve Vsetíně odsoudil mimo jiné dvě obviněné A a B pro trestný čin rozkrádání majetku lidového družstva podle § 245 odst. 1 písm. a) tr. zák. proto, že v prodejně lidového družstva „Jednota“ jako prodavačky odcizily postupně jednak společně, jednak každá na svůj vrub peníze a zboží v celkové hodnotě nejméně 37.439 Kčs. Podle § 164 odst. 1 tr. ř. byly obě obviněné uznány povinnými rukou společnou a nerozdílnou nahradit poškozenému lidovému družstvu celou částku 37.439 Kčs. Ohledně další požadované škody byl odkázán poškozený podle § 164 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Krajský soud v Uherském Hradišti zamítl odvolání obviněných.

Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudek krajského soudu a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Z odůvodnění:

Lidový soud vychází ve svém rozsudku ze zjištění, že obě obviněné jako prodavačky v prodejně lidového družstva ,,Jednota“ odcizovaly postupně jednak společně, jednak každá na svůj vrub peníze a zboží v celkové částce nejméně 37.439 Kčs. Přesné vyčíslení – jak uvádí nalézací soud dále – podílů, které každá z nich na rozkrádání mají, nelze zjistit, ale jde o spolupachatelství, protože manko bylo převážně způsobeno společným jednáním obou obviněných, ovšem prospěch obviněné A byl nepoměrně větší. Na podkladě tohoto nepřesného skutkového zjištění uložil nalézací soud oběma obviněným podle § 164 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozenému lidovému družstvu rukou společnou a nerozdílnou částku 37.439 Kčs, a to s odkazem na ustanovení § 340 obč. zák. Krajský soud, projednávaje odvolání obviněných, odmítl námitky obviněných, že jejich trestnou činností nemohlo být způsobeno tak vysoké manko a zcela všeobecně uvedl, že dospěl ke stejnému závěru jako nalézací soud, že manko v prodejně zjištěné způsobily obě obviněné soustavným rozkrádáním. Jejich odvolání pak v celém rozsahu zamítl.

Stížnost pro porušení zákona namítá, že ze skutkových zjištění obou soudů nelze spolehlivě seznat, pokud škoda poškozeného lidového družstva byla způsobena společnými útoky obou obviněných a kolik činí tato škoda ze samostatných útoků každé z nich jednotlivě. Stížnost pro porušení zákona má za to, že i když pro výrok o vině podle § 245 tr. zák. není nezbytné, aby byla přesně zjištěna určitá výše škody do haléře, zůstává přesto odsuzující výrok obou soudů ve vnitřním rozporu, tvrdí-li se na jedné straně ve výrocích rozsudků, že obě obviněné společně odcizily zboží a peníze v částce 37.439 Kčs a na druhé straně v odůvodnění se zjišťuje, že přesný podíl na trestných útocích obou obviněných nelze zjistit a že prospěch obviněné A byl nepoměrně vyšší. Zároveň stížnost navrhla zrušení vadných rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.

Stížnost pro porušení zákona je důvodná.

Při bližším rozboru škod v částce 37.439 Kčs a z odůvodnění obou rozsudků vyplývá, že tato částka představuje přesně onu částku, která byla zjištěna při fysické inventuře prováděné ve jmenované prodejně a která byla vyčíslena a později upravena podle účetního stavu účtárny družstva ,,Jednota“.

Zjišťují-li oba soudy, že obě obviněné celou tuto částku odcizily jednak společně, jednak každá zvlášť, je toto zjištění nepřesvědčivé potud, že soudy dále připouští, že nelze zjistit konkretně, jakým podílem se obě obviněné na zjištěném schodku zúčastnily. Nelze-li zjistit, co odcizily společně a co odcizila každá z nich samostatně, nelze pak ani spolehlivě dovodit, kolik činí úhrnná škoda působená jejich útoky.

Podle § 340 občanského zákona, byla-li škoda zaviněna několika osobami, odpovídají všechny rukou společnou a nerozdílnou. Soudy tedy mohly uložit obviněným povinnost k náhradě zjištěné škody poškozenému lidovému družstvu rukou společnou a nerozdílnou jedině v tom rozsahu, pokud zjistily, že škoda byla způsobena společnými trestnými útoky obou obviněných, tedy pokud výsledek uvedený v zákoně způsobily společným jednáním ve smyslu § 6 tr. zák. o spolupachatelství. V souzeném případě však soudy zjistily, že škoda byla způsobena jednak společným jednáním, jednak samostatnými útoky každé obviněné, při čemž prospěch obviněné A byl nepoměrně větší. V jednotlivostech na př. zjistil nalézací soud některé konkretní útoky, které však činí pouze menší část zjištěné škody. Toto zjištění nedoznalo v odvolacím řízení změny. Soudy pak neuvedly, pokud jde o další škodu, jakým jednáním obviněné i tuto další škodu zavinily a nevyslovily úsudek ani v tom směru, zda je vyloučeno, že část zjištěného manka byla vedle úmyslného rozkrádání způsobena také jiným způsobem, na př. omylem prodavaček při počítání cen zboží zákazníkům a pod. Ani nalézací, ani odvolací soud se blíže nezabývaly výpovědí vedoucího prodejny, který při svém administrativním výslechu uvedl, že zjistil, že obviněná B dávala zákazníkům zboží na úvěr a nezanášela toto zboží do dlužních knížek a že obviněná A nějakému zákazníkovi čítala za prodané zboží méně než činila skutečná cena a že další zákaznici počítala pouze 14 kg másla, ačkoliv tato zákaznice odebrala 1½ kg másla. Z tohoto zjištění by se dalo soudit, že manko vzniklo také jiným způsobem, než pouze zlodějskými útoky obou obviněných. Pro výrok o náhradě škody podle § 164 odst. 1 tr. ř. je třeba zjistit nejen přesný rozsah nároků, ale také, zda uplatňovaná škoda vznikla trestným činem toho, po kom se náhrada škody požaduje. Nelze-li přesný rozsah nároků v tomto směru zjistit, má je soud podle § 164 odst. 2 tr. ř. přiznat jen do výše, do které byly prokázány, nebo kterou pokládá za přiměřenou a do zbývající části uplatňovaných nároků odkázat poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních.‘

Podle §2 odst. 3 tr. ř. jsou soudy povinny spravedlivě rozhodovat o trestných činech. Z tohoto ustanovení vyplývá, že soudy mají povinnost přihlížet ke všem skutečnostem, ať již svědčí v prospěch, či neprospěch obviněného, hodnotit je a svůj výrok o vině opřít o přesná skutková zjištění. Jestliže krajský soud odvolání obviněných zamítl v celém rozsahu a nezabýval se blíže otázkou, do jaké míry obviněné se dopustily rozkrádání peněz a zboží v prodejně „Jednota“ společně jako spolupachatelky a v jakém rozsahu se tohoto rozkrádání dopouštěly každá na svůj vrub samostatně a jestliže ani nezjišťoval, v jakém rozsahu uplatňovaná škoda byla způsobena oběma obviněnými společnou činností a do jaké míry samostatně každou z obviněných a zda tato škoda vznikla pouze rozkrádáním peněz a zboží, či také jiným způsobem, porušil zákon v ustanovení § 2 odst. 3 tr. ř. a § 164 odst. 1 tr. ř.